Vybrané články
z týdeníku The Economist

K čemu je dobrá recese

Za nižší inflaci a zelenější energii stojí za to zaplatit krátkým hospodářským poklesem.

K čemu je dobrá recese
ilustrační foto | Shutterstock.com

Ti, kdo předpovídají globální recesi, obvykle vyčnívají z davu. Dnes naopak vystrkují hlavu ti, kdo říkají, že se světová ekonomika poklesu vyhne. Americká Federální rezervní banka se postavila do čela všeobecného zpřísňování měnové politiky, když od března letošního roku zvedla základní úrokovou míru o dva a čtvrt procentního bodu. A do prosince se očekává, že k tomu přidá ještě celý další jeden procentní bod. Evropu trápí nedostatek zemního plynu, protože Rusko snižuje dodávky. Čínský růst výrazně zpomalil kvůli lockdownům, které jsou hlavním nástrojem politiky nulové tolerance covidu, a velké obavy vyvolává také tamní křehký nemovitostní trh.

Mnozí investoři mají tak pochmurnou náladu, že už se ptají, jestli recese náhodou už nezačala. Na takovou otázku se těžko odpovídá. Pandemie nadělala v ekonomických ukazatelích zmatky. Inflace způsobila prudký propad spotřebitelské důvěry, ale když se lidí zeptáte na stav osobních financí, a ne na ekonomiku jako celek, jsou mnohem optimističtější.

Neuspokojivý růst amerického HDP vůbec neodpovídá údajům o výkonu ekonomiky a přibývajícím pracovním místům. Výroba hlásí nejslabší výsledky od prvních dní pandemie, ale to může být hlavně proto, že se po nejhorší fázi pandemie ještě pořád neustálilo, za co spotřebitelé utrácejí peníze (například teď méně kupují domácí posilovací stroje, zato se víc houfují na letištích). Čínské zpomalení by dokonce mohlo pomoci Evropě těsně uniknout recesi, protože sníží globální poptávku po zkapalněném zemním plynu (LNG).

Bez ohledu na to, zda se světové ekonomiky nyní smršťují, nebo ne, si lze jen těžko představit, jak se recesi vyhnou zkraje příštího roku, kdy se naplno projeví zpřísnění měnové politiky a Evropu čeká neradostná zima. Pozitivní na tom všem je, že vyšší úrokové sazby a energetický šok přinesou posuny, které dlouhodobě posílí světovou ekonomiku.

Spíš druhá světová, než sedmdesátá léta

Některé recese se samovolně prohlubují, jako když zadlužené domácnosti osekají výdaje nebo když se křehkým finančním systémem valí kaskáda bankrotů. Až na pár výjimek, mezi něž se řadí například přehřátý kanadský realitní trh, dnes velké světové ekonomiky takové potíže nepálí. Situace domácností a firem naopak vyhlíží solidně.

Bankovní konta nejchudších amerických domácností jsou zhruba o sedmdesát procent tučnější než v roce 2019. Dokonce ani nebezpečí finanční krize na rozvíjejících se trzích – které se obvykle vynoří, kdykoli Fed zvedne úrokové sazby – dnes nevypadá tak hrozivě. Částečně je to dáno tím, že je dnes větší část dluhů denominována v lokálních měnách, a ne v dolarech.

Nejproblematičtějším bodem globální ekonomiky je inflace. Naštěstí zatím není příliš divoká. Když naposledy Fed podobně ostře přitáhl měnovou politiku, tedy na začátku osmdesátých let minulého století, ceny se za předešlou dekádu více než zdvojnásobily. Dnes je to jen 29 procent, protože inflace začala rychleji růst teprve loni. Americká ekonomika je sice silně přehřátá, ale dlouhodobou inflaci očekává málokdo.

Nejlepší historickou analogií pravděpodobně není vleklý boj se stagflací v sedmdesátých letech, ale prudký růst spotřebitelských cen po rozsáhlých otřesech vyvolaných druhou světovou válkou. Ekonomické zpomalení, které inflaci tehdy ukončilo, bylo mělké a zanechalo jen minimum jizev. Mírná recese by mohla ceny stlačit i tentokrát. Trhy už nyní sázejí na to, že americké ceny stoupnou příští rok o 3,8 procenta, tedy méně než o polovinu současné inflace.

Ropa, plyn a potraviny

V jiných částech světa jsou hybnou silou inflace prudce rostoucí ceny potravin a energií a také narušené dodavatelsko-odběratelské řetězce, které zvedají ceny dováženého zboží. Nedostatek některých komodit už se zmírňuje. Ceny pšenice klesly proti květnovým maximům téměř o čtyřicet procent. Ceny ropy také v posledních týdnech klesají. Dodavatelské řetězce se vzpamatovávají.

Co se však naneštěstí zhoršuje, jsou evropské problémy se zemním plynem. Vlády se sice snaží ochránit spotřebitele před následky, ale pokud bude nutné zavést přídělový systém, poklesnou v nejvíce zranitelných ekonomikách, jako je ta třeba ta německá, průmyslová výroba i HDP, a to možná dost výrazně. A ruku v ruce s propadem ekonomického výkonu půjde další růst inflace.

Ale stejně jako může ekonomické zpomalení zbavit americkou ekonomiku problémů s inflací, může recese vytrhnout Evropu z pohodlnosti a přinutit ji vyřešit otázku dodávek energie. Evropští politici si opožděně začínají uvědomovat, že by plánovaný přechod k čisté energii zároveň mohl zmírnit závislost na autokratických režimech.

Po celém světě rostou investice do obnovitelných zdrojů energie a vlády, které se dříve dívaly skepticky na jadernou energetiku – nezbytnou součást nízkouhlíkové energetické sítě –, nyní přehodnocují stanovisko. Dokonce i Japonsko, které v roce 2011 postihla havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě, hodlá spustit víc jaderných reaktorů. Pokud svět vyjde z nadcházejícího hospodářského zpomalení se zkrocenou inflací a na cestě k zelenějším a bezpečnějším dodávkám elektřiny, nebude všechno to strádání nadarmo.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.