Knižní recenze: Jste moc malí, abyste o sobě rozhodovali

Po ruské invazi na Ukrajinu začaly postupně vznikat kratší texty i celé knihy, které tuto otřesnou událost reflektují. Některé formou beletrie, jiné publicisticky. Předpoklady k tomu měli jejich autoři různé: někteří sílu svého vcítění, jiní vlastní zážitky přímo na místě. K těm druhým patří český válečný reportér a politolog Vojtěch Boháč. Ten na Ukrajině i v Rusku od roku 2011 opakovaně pobýval coby student, stážista i novinář. I díky tomu mohl napsat fundovanou knihu Všechny cesty vedou k válce, která líčí nejen každodenní drsnou realitu pokračujícího konfliktu, ale i jeho kořeny.

Zvláště ruský vývoj po rozpadu Sovětského svazu vidí autor skepticky: opatrné liberalizační snahy Dmitrije Medveděva se neprosadily, místo toho Putin svůj režim naopak dál utužoval a společnost stagnovala. Takže když se v Soči konala olympiáda, během ceremoniálu úplně chyběla prezentace ruských úspěchů po zániku SSSR. Když se na to Boháč ptal své ruské kamarádky, odpověděla, že prostě nebylo čím se chlubit: „To bys tam mohl dát velkou plynovou trubku nebo zasedání oligarchů, případně pár zastřelených novinářů.“

Mnohé Rusy podle autora postupně zachvacoval pocit stále větší bezmoci. Když se v posledních letech několikrát pokusili něco změnit, vždy to bylo jako rozběhnout se hlavou proti zdi. Hlavu si rozbili, ale zeď zůstala stát. V takové situaci se možná jejich potřeba kontroly nad vlastním životem začala přelévat do potřeby ovládat druhé: „Když nám chybí možnost ovlivňovat dění ve vlastní zemi, třeba nás potěší aspoň to, že naše země může ovládnout svého souseda.“ (I když zrovna ti, kteří demonstrovali za demokratické reformy v Rusku, asi nebudou současně těmi, kdo nejvíce podporují Putinovo tažení za potlačení demokracie na Ukrajině.)