z týdeníku The Economist
Joea Bidena nemá nikdo rád
Američané ho zvolili prezidentem, aby se zbavili jeho předchůdce. A tím to také končí

Arlington, domov Roberta E. Leeho a také hřbitova, zlomyslně vybudovaného na trávníku před jeho domem, jako by už ani neležel ve Virginii. Luxusní byty a firemní sídla už dlouho v člověku vyvolávají dojem, že se spíš ocitl na předměstí hlavního města Washingtonu. Proto také Joe Biden mohl jednoho chladného větrného večera v minulém týdnu celkem bez obav překročit řeku Potomac a vstoupit do virginského guvernérského klání.
Vzhledem k tomu, kolik předních osobností Demokratické strany se do státu nahrnulo poté, co boj mezi Terrym McAuliffem a Glennem Youngkinem nabral na intenzitě, by bylo skutečně trapné, kdy to neudělal. Nikdo však neočekával, že by měl čím dál nešťastnější prezident na výsledek hlasování nějaký zásadní vliv. Dokonce i nezkrotný McAuliffe, jenž je ztělesněním pozitivity a s Bidenem jej pojí čtyřicetileté přátelství, připouští, že se prezident ve straně netěší velké popularitě. Bylo to patrné už z příprav na jeho návštěvu. Organizátoři nechali oplotit a nasvítit jen malinký cíp Arlingtonského parku, aby vznikl co nejbezpečnější prostor v nejspolehlivěji demokratickém městě ve státě, kde loni Biden vyhrál o deset procent.
Lhostejný prezident
Dostavila se jen hrstka vzorných demokratických posluchačů. A jejich postoj vůči prezidentovi byl značně ambivalentní. Když jste se jich zeptali, co si o něm myslí, část připustila, že je jim „lhostejný“, a jiní prohlašovali, že si „nemyslí nic“. Několik z těch, kterých se Lexington vyptával, prohlásilo, že neznají nikoho, kdo by byl z Bidena nadšený. „On takový prostě není,“ nechala se slyšet žena mávající cedulí s nápisem „Virginie chce Terryho“. Chválou na adresu administrativy nešetřila jen jediná, ve stínu se choulící žena původem z Indie. Pracuje pro nemocniční lobby a nesmírně ji potěšilo zvýšení výdajů na zdravotní péči.
Jak Bidenova popularita v průzkumech veřejného mínění v posledních měsících klesala, zaznívaly neprůstřelné argumenty na jeho obranu. Většina prezidentů ztratí během prvního roku v úřadu část podpory s tím, jak se projevuje termostatická povaha veřejného mínění. A skutečně, pokles z 56procentní podpory po jeho inauguraci na dnešních čtyřicet procent odpovídá tomu, čím si prošel jak Barack Obama, tak Donald Trump. Biden navíc musel čelit poměrně silnému protivětru v podobě dalšího nárůstu počtu nakažených covidem-19 a ekonomického chaosu, který nemoc způsobila. Polovina Američanů o něm navíc neslyšela jediné dobré slovo, tak polarizovaná média v USA aktuálně jsou. A ve Virginii proti němu stojí i sama historie. Je to jeden z prvních států, kde se po celonárodních volbách hlasuje, a kandidát strany, která aktuálně okupuje Bílý dům, to tam obvykle odskáče. Nicméně ani jeden z těchto racionálních argumentů nemůže zmírnit to, jak nepříjemná je celá ta situace.
Obama po prvních volbách padal z takových výšin, že se stále udržel v kladných číslech. Trump byl vždy populární pouze mezi svou voličskou základnou – a čím nenáviděnější mimo ni byl, tím víc ho jeho stoupenci milovali. Jeho majstrštykem bylo přenesení zápasu do liberálního mainstreamu. Ničím takovým se Biden nemůže utěšovat. Vyhrál podstatně těsněji než Obama, což samo o sobě zpochybňuje Bidenův trumf (slib, že sjednotí zemi proti trumpismu). A napětí se stupňuje úměrně tomu, jak klesá jeho popularita.
V Arlingtonu se Biden jako obvykle soustředil na svého předchůdce. „Pamatujte: Kandidoval jsem proti Donaldu Trumpovi a Terry kandiduje proti akolytovi Donalda Trumpa!“ vykřikoval. Limity tohoto poselství se projevily už při loňských volbách – jednak tím, že Trump sice prohrál, ale získal obrovské množství hlasů, ale i tím, jak málo ostatní republikánské kandidáty spolupráce s ním poškodila. A dnes je bývalý prezident ještě menším strašákem. Většina voličů – obzvlášť ti nezávislí, mezi kterými klesla Bidenova popularita nejvíce – ho podle všeho už úplně pustila z hlavy. A jen stěží se můžete dál vydávat za sjednotitele, a ne rozeštvávače, když se víc než padesát procent národa domnívá, že si nevedete vůbec dobře.
Pokud se Bidenovi nepodaří tento trend zvrátit, bude to mít pro jeho stranu neblahé následky. Za rok budou volby do Sněmovny reprezentantů a ty se stanou referendem o stávajícím prezidentovi, ne o jeho předchůdci. Bidenova nízká popularita tudíž může způsobit, že demokraté dostanou výprask. Historie navíc říká, že při těchto volbách ztrácí obvykle prezidentova strana kontrolu nad oběma komorami. A také ukazuje, jak těžké to Biden bude mít, aby se vyškrábal zpátky.
Mezi jeho předchůdci se podařilo zásadním způsobem strhnout veřejné mínění zpátky na svou stranu jenom Billu Clintonovi – ve zcela klidném období, kdy mu do karet hrála vynikající ekonomika a mimořádné politické schopnosti. Biden nemá ani jedno. Především mu svazuje ruce covid-19, který je a zůstane ústředním tématem a sehraje v jeho případném politickém úspěchu nebo pádu mnohem zásadnější roli, než se většina médií domnívá. Politický výkon bývá obvykle méně důležitým faktorem, jenže ani tady si Biden nevede nijak dobře.
Podle měřítek poslední doby se jeho administrativa chová důvěryhodně. Na rozdíl od té předchozí stojí v jejím čele seriózní lidé. Zdá se také, že je Biden na správné cestě, neboť navzdory tomu, že mají demokraté v Kongresu jen těsnou většinu, podepsal za první rok v úřadu víc významných zákonů než za stejné období Barack Obama. Afghánský debakl, jenž Bidenovou popularitou značně otřásl, byl skvrnou, které se dostalo masivní pozornosti mimo jiné proto, jak netypická pro současnou administrativu byla. Takovou nekompetentnost byste očekávali od Trumpovy administrativy, ale pro tu Bidenovu je nezvyklá – snad kromě prezentace cílů a zásluh, v těch jsou Biden i celá jeho strana naprosto zoufalí.
Ve vlastním labyrintu
Téměř žádný z lobbistů v arlingtonském davu nedokázal jmenovat jedinou zásadní věc, které by administrativa dosáhla. Většina věděla, že se demokraté v Kongresu dohadují o výši výdajového balíku, ale stěží si vybavili, jaké klimatické nebo sociální programy přináší. A to se jednalo pravděpodobně o nejvzdělanější, nejnadšenější a nejvíce středolevicové místo v zemi. Šance, že budou mít nezávislí voliči v Milwaukee nebo v El Pasu ponětí, o co se Biden vlastně snaží, se budou podle všeho rovnat nule.
Donald Trump neustále prodával své zásluhy, a to i když žádné neměl. Biden a jeho strana naopak nedokážou dostatečně prodat, co skutečně dělají. Podle Clintonova gurua Jamese Carvilleho se demokraté neradi prodávají. Nebo to možná neumí Biden. Ať je to jakkoli, nedělá to dobře. Pokud volby rozhodují o budoucnosti, jak rád říkával Clinton, nemohou se točit jen kolem Trumpa.
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.