Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jízda jak v devětadevadesátém

Proč se tolik technologických firem hrne uprostřed pandemie na burzu.

Jízda jak v devětadevadesátém
ilustrace Vojtěch Velický

IPO je mrtvé, ať žije IPO. Když v březnu udeřila pandemie, očekávalo se, že primární úpisy akcií budou mezi jejími prvními oběťmi, obzvláště pak IPO technologických startupů. Kdo by koneckonců chtěl veřejně nabízet akcie uprostřed největší krize století?

Ukázalo se, že docela dost lidí. V posledních dvou měsících, poté co bylo do konce května téměř mrtvo, se s prvními veřejnými nabídkami akcií v Americe roztrhl pytel. Žádný z nedávných listingů v Silicon Valley se však nemůže měřit s Ant Group. Alipay, platební platforma internetového obra Alibaby, chce v říjnu v Číně získat od investorů rekordních 30 miliard dolarů, což by stanovilo hodnotu firmy na přibližně 200 miliard dolarů. Americké technologické startupy už stihly letos posbírat deset miliard dolarů – a zdaleka nekončíme. Airbnb, který zprostředkovává ubytování pro cestovatele, zažádala o IPO minulý týden. Na veřejné pastviny se prý chystají vyrazit i další „jednorožci“, kteří zatím zůstávali v soukromém vlastnictví, včetně firem Snowflake Computing, tvůrce cloudového softwaru, DoorDash, která rozváží jídlo, Instacart, která vám domů doveze potraviny. A přidat můžete také datovou společnost Palantir, jež se chystá na přímý prodej existujících podílů na veřejných trzích. Společná hodnota těchto pěti firem je podle nejnovějších odhadů poskytovatele dat PitchBook 80 miliard dolarů. I kdyby uvedly do oběhu jen zlomek svých podílů, nebude trvat dlouho a dočkáme se čerstvých, veřejně obchodovatelných technologických akcií v hodnotě miliard dolarů.

Závan iracionality

Nárůst aktivity zatím nedosáhl úrovně internetové horečky z přelomu století, kdy se do oběhu dostávaly měsíčně desítky startupů. Podle Lise Buyerové, která sleduje technologické akcie od opojného konce devadesátých let minulého století a v současnosti pomáhá v poradenské firmě Class V Group startupům s IPO, se však ve vzduchu vznáší závan „iracionální nevázanosti“. Když 14. srpna vstoupil na trh poskytovatel systémů pro pojišťovací průmysl Duck Creek, zavíraly týž den jeho akcie o téměř 50 procent výš. Platforma pro internetové nakupování BigCommerce šla na burzu o týden dřív a její akcie „vyskočily“ o více než 200 procent. 

S&P 500 index velkých amerických firem dosahuje bez ohledu na řádění covidu-19 historických výšek a o racionalitě investorů by se jistě dalo diskutovat. Pro řadu startupů je touha po IPO naprosto logická, a to hned ze dvou důvodů.

Ten první má co dělat se samotnými finančními trhy. Venture kapitalisté, kteří lijí miliardy do neobchodovaných firem, začali před pandemií o našlehané startupy ztrácet zájem poté, co listing několika jednorožců nesplnil očekávání (Lyft, Uber), případně firmy úplně propadly (WeWork). Extrémně nízké úrokové sazby zároveň tlačí veřejný kapitál, aby usiloval o návratnost. Podle Lauren Cummingsové z investiční banky Morgan Stanley, která má mnoho IPO na starost, jsou právě proto burzovní investoři připravení akceptovat vyšší hodnotu. „Hlad veřejných investorů je neukojitelný,“ souhlasí Brian Feinstein z firmy rizikového kapitálu Bessemer Venture Partners.

 

Startupy se toho snaží využít dřív, než zájem opadne. Řada firem proto oprašuje plány na veřejný úpis akcií, které po neúspěchu alternativních taxislužeb a naprostém propadu WeWorku skončily u ledu. Celé to dává smysl, protože – a to je druhý důvod, proč se startupy hrnou na burzu – pandemie byla k celé řadě technologických firem laskavá. 

Pět velkých platforem – Google, Amazon, Apple, Facebook a Microsoft – jen kvetly, protože zákazníci uzavření v dobrovolné izolaci trávili spoustu času online a utráceli jako diví. Do toho se firmy plácly před kapsu, aby zajistily služby cloud computingu, a umožnily tak svým zaměstnancům pracovat na dálku. Apple dosáhl 19. srpna jako první americká společnost v dějinách krátce na dvoubilionovou tržní kapitalizaci. Ze situace těžily i menší technologické firmy včetně společností, které nedávno vstoupily na burzu. Podle Sarah Cannonové z firmy Index Ventures pandemie zdůraznila a urychlila základní přesun k digitálnímu obchodování. Podle ní bude tento trend trvat desítky let. Burzy s ní souhlasí. Na technologické firmy zaměřený Renaissance IPO Index, do něhož patří většina firem upsaných za poslední dva roky, se od ledna zvětšil téměř dvojnásobně. Zoom, jehož videokonferenční aplikace během karantény pronikla do celého světa, zaznamenal čtyřnásobný nárůst ceny akcií oproti vstupu na burzu v dubnu 2019 a v současnosti má hodnotu 78 miliard dolarů. CrowdStrike, společnost zabývající se kyberbezpečností, která vstoupila na burzu loni v červnu, od března svou hodnotu rovněž zečtyřnásobila.

Skvělý byznys pro Wall Street

Nejnovější boom ukázal jednu věc: Jak nešťastné jsou startupy a firmy rizikového kapitálu z aktuálního upisovacího procesu. Je úmorný, obsahuje hromadu papírování a může trvat i déle než rok. Navíc je dost nákladný – a pro Wall Street velmi pohodlný. Jenom poplatky investičním bankám zpravidla spolknou mezi čtyřmi a sedmi procenty obvyklých zisků z IPO, a to nemluvíme o právnících a dalších poradcích. Nárůsty cen během prvního dne jsou podle startupů a venture kapitálových firem důkazem, že banky nabídky podceňují, aby velkým investorům zajistily rychlou návratnost. Tito klienti jsou koneckonců štamgasty, které je zapotřebí si předcházet, zatímco většina startupů vstupuje na burzu jen jednou.

Nespokojenost s procesem IPO v kombinaci s touhou vrátit se na burzu přivedla některé firmy k úvahám o jiných možnostech. Jednou z nich je „přímý listing“, o nějž se pokouší Palantir a který se podařilo využít hudební streamovací službě Spotify a Slacku, společnosti poskytující firemní komunikační systémy. Dalším jednorožcem, jenž se vydá přímou cestou, může být Asana prodávají software pro webovou podporou projektového řízení. Přímé listingy využívají burzovní elektronické aukce k tomu, aby dosáhly férovější ceny akcií, než jaké by jim možná určili investiční bankéři. Neumožňují však společnostem získat peníze navíc. Jsou proto variantou jen pro firmy disponující dostatečnou hotovostí. 

Naplněná skořápka

Do popředí se dostávají také investiční společnosti specializované na akvizice (SPAC). Tyto společnosti jsou pouze skořápkami, které vstupují na burzu s příslibem, že za peníze z úpisu koupí jednu či dvě soukromé firmy. Soukromá firma pak reverzní fúzí naplní na burze obchodovanou skořápku. SPAC mají ošemetnou minulost; spousta z nich si na burze nevedla dvakrát dobře. Ty nejnovější však slibují, že napravily chyby a zároveň se jim podařilo zachovat výhody, mezi něž patří přímé vyjednávání o kupní ceně, které může vést k rychlejšímu a předvídatelnějšímu uzavírání obchodů. Mezi lednem a srpnem začalo být veřejně obchodováno šedesát SPAC, které tak získaly 22,5 miliardy dolarů. Přední hedgeový manažer Bill Ackman se v červenci podílel na prozatím největším IPO SPAC v hodnotě mezi pěti až sedmi miliardami dolarů.

Není zřejmé, zda se Silicon Valley vydá cestou SPAC. Největší technologická firma, která takový postup využila, je tajnůstkářský startup vyvíjející bezemisní náklaďáky Nikola, který se může v současnosti chlubit tržní kapitalizací v hodnotě zhruba 16 miliard dolarů. Řadě podnikatelů se nebude ani trochu zamlouvat představa, že by jejich firmy vcucla skořápka. SPAC ale mají v technologickém světě své místo. Jednu vytvořil 18. srpna i Kevin Hartz, jenž jako jeden z prvních investoval do Airbnb a Uberu. Další údajně plánuje venture kapitálová firma Ribbit Capital.

Specialisté na IPO se přímým úpisům akcií ani SPAC nebrání, přestože jsou méně lukrativní než staré dobré metody. Bankéři očekávají, že budoucnost přinese čím dám větší množství na míru šitých flotací, které budou, řekněme, cílit na konkrétní investory a budou předem stanovovat, jak dlouho si lidé z vedení musejí podržet své podíly ve firmě. Jak konstatuje Greg Chamberlain z banky JPMorgan Chase: „Ne všechny technologické společnosti jsou stejné. A liší se i jejich cíle.“ Dokud budou chtít startupy chodit pro peníze, což nakonec chtějí všechny, budou stejně potřebovat, aby je Wall Street provedla za ručičku.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Týdeník hrot

  • Kdo se bojí Bujnocha
  • Dáme jídlo. A pak snad i vyděláme
Objednat nyní