Ještě jednu pitomost. Maláčová jako mistryně republiky v rozdávání peněz z cizích kapes
Na co se matlat s nějakými procenty z tarifů a osobních ohodnocení, když jde přece přidat hezky na dlaň každému státnímu zaměstnanci tři litry.
Výše zmíněnému rozumí i Jana Maláčová, mistryně republiky v rozdávání peněz z cizích kapes, která s tímto nápadem přišla před svým koncem ve vysoké politice. Je to hezky sociální, protože na tom nejvíce vydělají ti s nejnižšími tarify. Je fascinující, jak se dá už tak špatný nápad, jako je zvedání státních platů s prázdnou státní kasou, ještě povýšit na nebetyčnou pitomost.
Dokázala tak, že ani za čtyři roky pobytu ve funkci ministryně práce a sociálních věcí nezjistila, že má ve svém úřadě na starosti Informační systém o průměrném výdělku. Jinak by věděla, že právě státní zaměstnanci s nižšími tarify, tedy ti nejméně kvalifikovaní, typicky šoféři, sekretářky a různé manuální profese, jsou ve srovnání se soukromým sektorem vysoce přeplácení. Což je skutečný důvod toho, že průměrný výdělek ve státním sektoru je výrazně vyšší než v soukromém, který to vše financuje. A častý argument, že je ve státním sektoru více vysokoškoláků, kteří musejí být lépe odměňováni, je úplně mimo. Experty stát ve skutečnosti zaplatit neumí.