Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jeden a půl dítěte na palubě. Jak autosedačky ovlivňují porodnost

Proč se kvůli autosedačkám rodí méně dětí

Jeden a půl dítěte na palubě. Jak autosedačky ovlivňují porodnost
ilustrace Vojtěch Velický

Zkraje 70. let minulého století přiváděly Američanky na svět v průměru 2,12 dítěte. V roce 2018 kleslo toto číslo na 1,73. Tento vývoj vysvětluje celá řada změn v životním stylu včetně toho, že ženy jsou dnes vzdělanější a existuje vyšší pravděpodobnost, že chodí do zaměstnání nebo podnikají, a mají podstatně lepší přístup k antikoncepci než jejich předchůdkyně před půlstoletím. Navíc klesla poptávka po dětech jakožto pracovní síle na rodinných farmách. 

Žádné z těchto vysvětlení se nicméně plně nepřekrývá s křivkou porodnosti. Ve hře musí být ještě další faktory. A profesoři financí Jordan Nickerson z Massachusettského technologického institutu a David Solomon z Boston College se domnívají, že objevili jeden vskutku nečekaný: americké zákony, které kladou stále větší důraz na dětské bezpečnostní autosedačky.

Jejich studie nazvaná „Autosedačky jako forma antikoncepce“ a publikovaná na SSRN, úložišti tzv. nerecenzovaných studií, které ještě neprošly formálním odborným posouzením, se zabývá vlivem nařízení souvisejících s autosedačkami na americkou porodnost v letech 1973 až 2017. V Reaganově éře musela být v autosedačkách připoutaná jen opravdu malá batolata mladší tří let. Vlády jednotlivých států od té doby nařízení postupně zpřísňují. Dnes jsou na většině území Spojených států povinné autosedačky do osmých narozenin. Podle Nickersona a Solomona vedl tento zájem o bezpečí dětí neúmyslně ke snížení počtu rodin se třemi dětmi.

K tomuto závěru dospěli poté, co porovnali údaje o počtu obyvatel se změnami „autosedačkových“ zákonů v jednotlivých státech. Zjistili, že zpřísnění pravidel nemělo žádný vliv na počet prvorozených a druhorozených dětí, nicméně je tu patrný pokles v průměru o 0,73 procentního bodu v počtu žen, které mají třetí dítě v době, kdy první dvě stále ještě potřebují autosedačku. To nemusí vypadat jako velké číslo, ale je to zásadní zlomek 9,36 procenta trojnásobných matek z vybraného vzorku.

Autoři přicházejí se dvěma zajímavými poznámkami. Snížení, které zaznamenali, se týkalo domácností, jež měly přístup k autu. Číslo bylo také vyšší v případě, že s matkou a dětmi žil muž. Výzkumníci se domnívají, že druhý bod je důležitý, neboť tento muž „zabírá“ místo ve voze, které by jinak mohlo připadnout dítěti. 

A prostor představuje klíčový faktor. V dobách, kdy se na bezpečnost zdaleka tolik nehledělo, se na zadní sedadlo rodinného auta bez potíží vešly tři děti. Do většiny takových vozidel ale dnes pohodlně umístíte jen dvě autosedačky. Takže čím starší musí být dítě, než nepotřebuje  autosedačku, tím déle musí rodina čekat, než může mít třetího potomka, který by se vešel do auta. V některých případech to znamená, že ke zplození třetího potomka vůbec nedojde.

Pokud se pochopitelně rodina nerozhodne koupit větší vůz. V ten okamžik to začíná být ještě zajímavější, neboť zřejmé důvody, proč to nedělat – větší auta jsou mnohem dražší a jejich provoz je nákladnější –, nemusejí být jediným od změny odrazujícím faktorem. Nickerson a Solomon zjistili, že třetích dětí se rodí méně v bohatších rodinách. „Velká auta, jako jsou dodávky, představují znak určité společenské vrstvy a jsou spojována s jistou estetikou, kterou lidé váhají přijmout, ačkoli finančně by si to mohli dovolit,“ konstatují výzkumníci. 

Řidič na zadním sedadle

Autoři jdou překvapivě ještě dál. Odkazují na dřívější studie, podle kterých autosedačky dětem starším dvou let neposkytují v případě nehody o nic větší ochranu před smrtí nebo těžkým zraněním než bezpečnostní pásy. Podle jejich odhadů zákony vyžadující, aby děti do osmi let cestovaly v autosedačce, zachránily v roce 2017 přibližně 57 životů v porovnání s přibližně osmi tisíci dětmi, které mohly být počaty a narozeny v případě, že by takové zákony neexistovaly. Podle jejich závěrů není „zásadní společenský zájem“ na tom, aby děti nad čtyři roky musely mít autosedačku.

Zní to zvláštně. Porovnávání potenciálně nevzniknuvších životů vůči těm zachráněným je, decentně řečeno, hodně podivný morální kalkul. Empirický základ pro něj je v každém případě diskutabilní. Newyorská pediatrička Alisa Baerová, která se specializuje na bezpečnost autosedaček a která tvrdí, že jich během let nainstalovala minimálně 15 tisíc (přezdívá se jí „autosedačková dáma“), se nechala slyšet, že tato část studie je „naprosto absurdní“. Podle ní autosedačky „zachraňují kvalitu života“ dětí, které by v případě, že by byly připoutané pouze bezpečnostními pásy, utrpěly mnohem závažnější zranění – včetně rozsáhlých břišních zranění a ochrnutí. Nedávná studie Marka Andersona z Washingtonské univerzity a Siny Sandholtové z Kolumbijské univerzity její slova potvrzuje. 

To nicméně nevyvrací širší pohled, který přinášejí Nickerson se Solomonem a z něhož vyplývá, že i dobře míněné záměry mohou mít překvapivé vedlejší účinky. A jedním z nich je, jak se zdá, fakt, že zadní sedadla amerických aut, která byla kdysi proslulým místem plození dětí, nyní fungují jako antikoncepce.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní