Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Rakouský svaz obchodu žádá vládu, aby dala lidem „dárkové kupóny“ na 500 eur, směnitelné za zboží. Jinak se prý ekonomika země z koronavirové krize nevzpamatuje.
To, co rakouští obchodníci žádají od státu, jde v míře přerozdělování státních peněz ještě mnohem dál než socialistické plánování. Zástupci obchodníků zcela otevřeně vyzývají politiky, aby nechali vytisknout peníze a rozdali je lidem, kteří je půjdou utratit do obchodů.
„Darování peněz by podpořilo kupní sílu,“ argumentuje Rakouský svaz obchodu (Handelsverband Österreich). V rámci jeho návrhu by vláda měla obyvatelům Rakouska dát „dárkový šek“ v hodnotě nejméně 500 eur (13 000 korun), který by bylo možné použít jen na území Rakouska pro nákup libovolného zboží. Svaz obchodu (HÖ) si od toho slibuje znovunastartování „spotřeby“, která je v době koronavirové krize na velmi nízké úrovni. A to i přesto, že Rakousko už před měsícem otevřelo část obchodů a od začátku května zpřístupnilo i ty zbývající. Kdo ale čekal, že se Rakušané hromadně vrhnou na zboží a budou utrácet, hluboce se spletl.
Podle průzkumu veřejného mínění, který si nechal Handelsverband zpracovat, jsou totiž zákazníci opatrní. Mnozí lidé mají obavy ze ztráty zaměstnání a také z toho, že se pandemie a krize kdykoliv můžou opakovat. Celkem 12 % Rakušanů zredukovalo svou spotřebu na „životně nutné výdaje“, jakými jsou třeba základní potraviny, další třetina respondentů pak k výdajům přistupuje s nejvyšší opatrností. A utrácí výrazně méně než bylo běžné. „Má to zničující dopad na pracovní trh. Do naší branže proudí příliš málo peněz, aby v ní mohlo najít znovu práci tolik lidí jako dříve,“ napsal předseda Rakouského svazu obchodu Rainer Will.
Na úřadech práce je v polovině května evidováno 67 500 prodavačů a obecně zaměstnanců obchodu, což je jen o 2500 lidí méně než v krizovém dubnu, kdy byla naprostá většina obchodů zavřených. Zhruba tři procenta malých a středních obchodníků už své obchody neotevřela ani v květnu, dalších 21 % se podle Willa vyjádřilo v tom smyslu, že jsou schopni se současným obratem přežít maximálně měsíc. Především ale jen velmi málo obchodů nabírá zaměstnance, většina se náboru kvůli nejisté budoucnosti bojí.„Zatímco třeba stavebnictví se pozastavilo, ale po krizi pokračuje, v maloobchodě pociťujeme stále pochmurnou náladu spotřebitelů,“ popisuje realitu Will.
Tady do hry vstupuje zmíněný návrh na 500eurové poukázky směnitelné v rakouských obchodech. Bylo by jedno, zda je dotyčný použije na „nákup“ nové ledničky nebo třeba na jízdní kolo. Hlavně, že peníze utratí „doma“. Svaz odhaduje, že by to státní kasu stálo nanejvýš tři miliardy eur (tedy lehce přes sto miliard korun). Záleželo by na tom, kolik lidí by na „dárkový šek“ mělo nárok. Zástupci rakouských obchodníků hovoří o tom, že dárek od státu by měli dostat určitě lidé, kteří si ročně nepřijdou na víc než 11 tisíc eur. Další příjmovou hranici dávají ke zvážení.
I když to některým konzervativním ekonomům může připadat jako návrat k socialismu, podobné návrhy nejsou dnes nijak ojedinělé. Ještě velmi nedávno rakouská vláda uvažovala o tom, že lidem rozdá šeky na ubytování v rakouských hotelech a penzionech. Nakonec od toho upustila, když si spočítala, jak drahé by to bylo. K čerstvému návrhu obchodníků se zatím kabinet nevyjádřil.
Princip „vezmi a utrať“ se ale jinak uplatňuje v celém demokratickém světě poměrně běžně. Německá vláda se chystá odměnit lidi v takzvané první linii boje proti koronaviru tím, že jim zaplatí ozdravný pobyt – samozřejmě s podmínkou, že se bude jednat o zařízení německé. Klasickým příkladem rozdávání státních peněz v deklarované snaze nastartovat ekonomiku je i takzvané šrotovné, tedy státní prémie tomu, kdo si koupí nové auto.
Je ale možné nazývat systém, který takto přerozděluje peníze z daní, ještě kapitalismem nebo tržním hospodářstvím? I mnozí západní ekonomové a komentátoři už o tom začínají pochybovat. A to z prostého důvodu: Nositeli myšlenky „přerozdělování ve státním zájmu“, tedy jakéhosi „státem řízeného kapitalismu“, dnes totiž nejsou nějací levicoví radikálové, ale i prvoplánově konzervativní a pravicoví politici. A to včetně mnoha českých – i oni se předhánějí v návrzích, kolik peněz by se mělo „přerozdělit“, aby bylo „zachráněno tržní hospodářství“. Už tohle spojení je poměrně paradoxní…
Německý deník Der Spiegel už před měsícem napsal: „Kdyby se dnes znovu narodil Karl Marx, pravděpodobně by věnoval komunistický manifest koronaviru. Nic jiného totiž zřejmě ještě nevedlo k tak rozsáhlým vládním zásahům do ekonomiky jako globální šíření záhadného patogenu z Wu-chanu.“
Autor připomíná, že i bavorský premiér za pravicovou CSU Markus Söder dnes volá po vybudování „národní pohotovostní výroby“ pro případy krize. Německý ministr hospodářství za pravicové křesťanské demokraty (CDU) Peter Altmaier hovoří o nutných státních investicích do „strategicky významných průmyslových podniků“, tedy o opatření, který ještě nedávno německá pravice striktně odmítala. A znovu: podobné úvahy zaznívají i ve veřejném prostoru v Česku, třeba ve vztahu k Smartwings.
Už je to zkrátka součást opatření, která každým dnem přibývají a jejichž hlavním mottem zůstává záchrana ekonomiky a blahobytu prostřednictvím státních intervencí. A to – jak připomíná Der Spiegel – za cenu historicky nejvyššího zvýšení státního dluhu v řádu bilionů eur. „Zdá se, že to, co nedokázala diktatura proletariátu, dokázala nadvláda jednoho viru,“ konstatuje německý magazín.
Autor je redaktorem webu Info.cz, článek publikujeme se souhlasem redakce.
