Je to doopravdy pomoc? Rychlost očkování bude mít zásadní vliv na ekonomiku

Podniky čekají na pozitivní efekt očkování, ale mnohé se jej bez pomoci oživení ani nemusejí dožít.

Je to doopravdy pomoc? Rychlost očkování bude mít zásadní vliv na ekonomiku
ilustrační foto | Profimedia.cz

Už od jara se všichni zaklínají, že světlem na konci covidového tunelu bude vakcína. Když se konečně objeví, je základním úkolem nastavit očkování tak, aby co nejdříve vrátilo život a chod ekonomiky do normálních kolejí. Máme-li nedostatek očkovacích látek, nedostatek akutních lůžek, nedostatek zdravotnického personálu a hrajeme-li o čas s šířením nakažlivějších mutací koronaviru, pak zároveň podstupujeme velmi praktickou zkoušku na téma, jak alokovat vzácné zdroje. A jelikož to za nás nabídka a poptávka prostřednictvím ceny v tomto případě neudělají, v podstatě nastavujeme přídělový systém, kdo přijde na řadu dřív a kdo až později.

Prioritu by logicky měli mít ti, kteří udrží stát v chodu („kritická infrastruktura“ počínajíc zdravotníky), následovaní nejvíce ohroženými skupinami. Vědeckých studií na téma „nejrizikovější skupiny“ bylo ve světě publikováno za poslední rok mnoho, americké Center for Disease Control and Prevention (CDC) jich uvádí 125 a každý týden přibývají další. Podstatný pro sestavování pořadníku je fakt, že i uvnitř jednotlivých věkových skupin jsou lidé, u nichž bylo včera pozdě, a jiní, kteří mají riziko výrazně nižší, protože se těší dobrému zdravotnímu stavu. Pořadí, v jakém by měli být lidé zváni, by to mělo reflektovat, protože na něm bude záležet, kolik se podaří odvrátit komplikovaných případů nemoci, jak bude zatížen zdravotnický systému, v jakém uživatelském komfortu se bude vakcinace odehrávat a jakou míru stresu zájemci o očkování budou muset podstoupit.

Pojišťovny vědí

O českých zdravotních pojišťovnách si můžete myslet, co chcete, ale statistické analýzy pojistného kmenu z hlediska zdravotní zátěže chronickými onemocněními si ty pokročilejší z nich dělaly už před nějakými deseti lety. Česká data již tehdy potvrzovala ta americká, podle nichž pětina populace s třemi a více chronickými onemocněními čerpala skoro dvě třetiny nákladů na zdravotní péči. Každá zdravotní pojišťovna u nás ví přesně, jaké léky na recept její pojištěnci berou a jakou zdravotní péči proplácí.

Z toho také vyplývá, že s využitím dat zdravotních pojišťoven by neměl být problém vytvořit sestavy, podle nichž by měli být zájemci zváni, aby se maximalizoval zdravotní efekt. Setsakra tedy záleží na tom, jestli máte pořadník sestavený podle toho, jak jsou lidé ohroženi, zda si je zvete po rozumných dávkách, podle dostupnosti očkovacích látek a nastavení kapacity očkovacích center. Podle toho, jakou očkovací strategii máte - zda „triviální“ podle časového a věkového hlediska „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, nebo „chytrou“ -, se budou ekonomické dopady počítat v miliardách, ale možná také v desítkách miliard.

Závodíme s časem, pokud se začne šířit nakažlivější mutace koronaviru, přijde ještě větší tlak na velmi tvrdý lockdown. A co dělá s ekonomikou, jsme poznali už loni na jaře.

Odměna za zvládnuté očkování

Ochota podniků investovat a domácností utrácet bude podmíněna tím, kdy se „vynoříme z covidového tunelu“. Pokud by se do jara podařilo proočkovat významnou část ohrožené populace, mohla by ekonomika zaznamenat výrazné oživení již ve druhém čtvrtletí. Část z toho bude samozřejmě statistickým efektem, protože od 12. března 2020 platila tvrdá uzávěra, která srazila ekonomický výkon asi o tři až čtyři miliardy denně, ale i v Česku je odložená nemalá část spotřeby, stejně jako se odkládaly firemní investice. Optimismus, že se situace dostává pod kontrolu, by mohl obojí odblokovat.

V Číně se potvrdil fenomén „revenge spending“, kdy si spotřebitelé nedopřávají jen covidem odloženou spotřebu, ale přidávají i bolestné, například v podobě pořízení auta s lepší výbavou nebo rovnou prémiové značky. Prodeje Mercedesu v Číně ve třetím čtvrtletí loňského roku poskočily o 23 procent meziročně a ve čtvrtém o 22,2 procenta. Za loňský rok tam prodal 774 tisíc osobních aut (meziročně +11,7 procenta), skoro třikrát více než ve Spojených státech a dvaapůlkrát více než v Německu.

Zdroje jsou nerovnoměrné

Než nad perspektivou rychlého oživení poptávky mávnete rukou jako nad naiv ní nadějí, pak vězte, že „zdroje jsou“. Od konce února do konce listopadu stouply vklady domácností v českém bankovním systému o 216 miliard korun, meziročně o 285 miliard. Peníze mají i živnosti, jimž od začátku epidemie vzrostly vklady o 19 miliard, ve firemním sektoru o 128 miliard. Jak podniky, tak obyvatelstvo a živnostníci mají v bankách uloženo víc peněz, než kolik jim dluží. To není tak dobrá zpráva, jak se zdá - ve skutečnosti jen potvrzuje, že se výdaje na spotřebu i na investice odkládají i tam, kde se docela daří.

Vláda podnikatelům pomáhala jak úlevami a odkladem daní, tak přímou podporou. Jenže jak se ukazuje, existuje mnohamiliardový rozdíl mezi čísly, která uvádí ministerstvo financí, a tím, co spočetli v Hospodářské komoře. Zatímco resort paní Schillerové vyčíslil pomoc za loňský rok na 283,4 miliardy korun, komora se dopočítala „jen“ k 110 miliardám.

 

Kdo má pravdu? Obě strany, každá svým způsobem. Hospodářská komora nechce, aby na veřejnosti vznikal dojem, že podnikatelé jsou hlavní příčinou schodkového hospodaření veřejných financí, a tak odečítá třeba v případě Antiviru poměrnou část podpory, která skončila na účtech zaměstnanců, nikoli na účtech zaměstnavatelů. Což je koneckonců pravda.

Obdobně vláda ve svém výčtu zásluh eviduje všechna opatření na výdajové a příjmové straně, přičemž do toho započítává i věci typu nákupu ochranných pomůcek, výplatu ošetřovného, odměny zdravotníkům a transfery krajům. I to „rouškovné“ pro důchodce a sto milionů na zvýšení platů ve Vězeňské správě. Technicky vzato je souvislost s covidem v některých případech mlhavá, ale veřejné peníze utraceny byly a poptávce pomoženo bylo.

Jak pomoct byznysu teď?

Nemá cenu opakovat, že klíčem je zvládnout co nejrychleji očkování a otevřít ekonomiku. Vláda ji rozhodně nebude schválně škrtit. Koneckonců můžete si myslet o snížení daní spolu se zrušením superhrubé mzdy, co chcete, ale letos to poptávku podpoří. Pokud se potká s pozitivním zlomem v očekáváních, může to ekonomiku pokropit živou vodou.

Aby se toho byznysy dočkaly a mohly se té jízdy zúčastnit, musejí v první řadě přežít. Existují obory, které uzávěry postihly opravdu silně. Finanční napětí se tam projevuje na poklesu vkladů a poklesu pohotové likvidity (poměru peněz na účtech a krátkodobých závazků). Týká se to hlavně oborů svázaných s cestovním ruchem, zvláště ubytovacích služeb. Tam byla depozita v listopadu 6,5 miliardy, což od vypuknutí první vlny pandemie představuje pokles o více než čtvrtinu.

Z důvodu snížení rizika právních sporů a žalob, a hlavně aby zachovala potenciál rychlého restartu na co nejvyšší úrovni, by měla vláda těm, kterým znemožnila nebo velmi omezila podnikání, kompenzovat fixní náklady a části nákladů mzdových po dobu trvání lockdownů. Ale to nebude stačit, potřebná budou i další opatření. Tady je pár z nich, která nemáme, a přitom by byla užitečná.

Usnadnit čerpání zaručených úvěrů. Nejjednodušší cestou by bylo zvlášť postižené obory, v nichž je zřetelný finanční stres, vyjmout z portfoliové záruky (vysoké sdílené riziko odrazuje banky od úvěrování), a tedy uplatňovat pouze individuální záruky (80 procent nebo 90 procent podle velikosti).

Hlavně by ale firmy potřebovaly posílit svůj kapitál. Pomohlo by jim, kdyby na českém finančním trhu byly dostupné produkty typu mezaninového financování (kvaziekvita). Dodat by jej mohla ČMZRB. Stejně jako v Německu by to měl být „tichý kapitál“, který nekecá do řízení firmy. České obchodní právo tento koncept „kaskádových zvláštních obchodních podílů“ od roku 2014 zná. Teď je čas to použít.

A nakonec jsou tady životaschopné firmy, které se budou potřebovat oddlužit, aby mohly začít znovu fungovat. Stát může pomoct s reorganizací tím, že by ČMZRB poskytla záruku za poskytnuté úvěrové financování podle § 41 insolvenčního zákona. K tomu je potřeba připravit nový produkt ČMZRB, případně zvednout apetit komerčních bank vhodnou garancí za úvěrové financování.

A na pokrytí nákladů na tato opatření by při rozjezdu mohly přispět zdroje z Národního plánu obnovy, tedy „bruselské peníze“. Ale to by bylo snad až příliš krásné.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Políček bezradné vládě
  • Čistá energie z pracovních lágrů
Objednat nyní