Je suis Hnilička

Přestože Petr Benda či Jiří Paroubek nepatří mezi ty, s nimiž by autor tohoto textu měl zrovna chuť zajít na jedno, neřkuli na dvě, jeví se nutností zastat se sešlosti u Prince de Ligne, vláčené minulý týden dehtem a peřím všemi médii, co jich v Česku je.

To pokrytectví, které dnes vládne společnosti čelící epidemii, totiž není nijak odlišné od nehezkého a nepřípadného moralizování v časech jiných. Účastníci sešlosti v teplickém hotelu na narozeninách Petra Bendy bezpochyby porušili platná pravidla, a proto je namístě, aby byli pokutováni podle těchto pravidel, a lze pochopit i vyvozování politické zodpovědnosti u těch, kteří to mají jako součást svého živobytí. Ale třeba vyhazovat úspěšného policajta Husáka z práce a uštvat ho až na nemocniční lůžko pro tenhle bagatelní přestupek je už příliš.

Ono totiž to hluboké morální odsuzování je ve skutečnosti směšné. Ti lidé neudělali fakticky nic jiného než to, co se masově děje dnes a denně. Těch, kteří v této době slaví padesátiny doma s manželkou a tchyní, určitě nebude víc než těch, již si zorganizují ilegální mejdan a budou mít štěstí, že na ně nikdo nepošle fotografa z Blesku a nebudou na home page Seznam Zprávy. Nejspíše proto, že soused, který by je mohl udat, na tom mejdanu bude taky, a hlavně by to nikoho až tak moc nezajímalo. A nemusí mít ani padesátiny.

Potkat se jednou za dva tři měsíce s přáteli, s nimiž se v běžné době setkáváte obden, je zcela normální a po roce současného režimu to nedělá opravdu málokdo, pokud netrpí nějakou autistickou poruchou.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit