Rána pro ukrajinskou ekonomiku. Evropa omezí dovoz drůbeže, vajec a cukru

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Celý článek
0

Důchodová reforma musí být na sílu. Dobrovolnost nemá smysl, kdo si nechce spořit, ať ze systému vystoupí

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Celý článek
0

Praha nestaví a je drahá. Investory teď více lákají Brno a Ostrava

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Je nás osm miliard. Ušlapeme se, nebo naopak vymřeme?

Obavy z přelidnění jsou stejně přemrštěné jako strach, že lidstvo vymírá

Je nás osm miliard. Ušlapeme se, nebo naopak vymřeme?
ilustrační foto | Shutterstock.com

Cosi na trendu světové populace dokáže podle všeho rozohnit i jinak rozumné lidi. Podle Organizace spojených národů dosáhla 15. listopadu světová populace osmi miliard. Zvony bijí na poplach. Populační pesimisté už dlouho předpovídají masový hladomor. Teď se k němu přidala proroctví environmentální katastrofy v důsledku přelidnění.

Jiní se obávají přesně opačného problému: „Kolaps populace v důsledku příliš nízké porodnosti,“ tweetoval Elon Musk, „představuje pro civilizaci podstatně větší nebezpečí než globální oteplování.“ Ovšem když se podíváme na populační změny v posledním desetiletí, neukáže se ani jedna z těchto vzájemně si protiřečících předpovědí zkázy jako pravdivá.

Ani covid nezabral

Populaci trvalo dvanáct let (od roku 1999 do roku 2011), než narostla z šesti na sedm miliard. Ještě o rok méně jí trvalo přidat další miliardu. U vědomí katastrofických scénářů je dobré si připomenout, co za tímto růstem je: delší doba dožití, lepší výživa a z veřejných peněz placené zdravotnictví, pokles dětské úmrtnosti, chorob a úmrtí při porodu.

Světová populace rostla dokonce i navzdory pandemii covidu-19 – přestože virus podle odhadů časopisu The Economist zabil mezi 16 a 28 miliony lidí. To odpovídá pětině všech úmrtí v daném období.

Tím sotva doložíme světový demografický kolaps. Žádný se navíc ani neblíží. Pokud budeme pokračovat ve stávajícím trendu, dosáhne světová populace v roce 2037 devíti miliard a mezi roky 2080 a 2100 pak svého vrcholu s 10,4 miliardy lidí na planetě.

Úplně stejně neškodné je přelidnění. Přestože miliardové milníky míjíme s železnou pravidelností, rychlost růstu světové populace se prudce zpomaluje. V roce 1963 vzrostl počet obyvatel planety o 2,3 procenta. V roce 2022 pouze o 0,8 procenta, což je nejnižší míra přírůstku od padesátých let minulého století.

Jak může růst tak zpomalovat, když populace stabilně stoupá? Odpověď zní, že tu hrají zásadní roli setrvačnost a samospád. Tehdy narozené děti momentálně dospívají do plodného věku. V roce 1987 žilo 2,2 miliardy dospělých ve věku mezi 18 a 49 lety. Teď jich je 3,6 miliardy.

Zdá se ale, že tato obří skupina poten­ciálních rodičů volí menší rodiny. Míra porodnosti, která určuje, kolik dětí žena během života pravděpodobně porodí, klesla z 3,3 v roce 1990 na aktuální 2,3, což je jen lehce nad 2,1, tedy „úrovní obnovy“, při níž zůstává počet obyvatel beze změny. Přestože počet obyvatel roste, přírůstek lze sotva považovat za nezvládnutelný.

Celosvětový průměr, jako obvykle, stírá zásadní regionální rozdíly. Zhruba polovinu světového populačního růstu obstará mezi lety 2022 a 2050 pouhých osm zemí. Pět z nich se nachází v Africe (Kongo, Egypt, Etiopie, Nigérie a Tanzanie). Indie pravděpodobně příští rok předhoní Čínu a stane se nejlidnatější zemí světa. Afrika letos zaznamenala větší počet obyvatel, než má dohromady Evropa a Severní Amerika (v roce 1980 měla jen třetinu součtu). Budou z toho pramenit jak environmentální, tak sociální dopady.

Sedmina emisí

Začněme environmentálními následky. Indové a Afričané znečišťují životní prostředí o poznání méně než jejich americké, evropské a čínské protějšky. Podle OSN zodpovídají nízko- a středněpříjmové země za pouhou sedminu světových emisí oxidu uhličitého. Devadesát procent populačního růstu však v následujícím desetiletí zaznamenáme v méně znečišťujících zemích.

Populační růst může někde zvýšit environmentální tlak: vzpomeňme suchem stižené Somálsko. V celosvětovém měřítku však v zásadě neexistují žádné důkazy, že by populační růst sám o sobě výrazně přispíval ke globálnímu oteplování stejným způsobem, jakým to dělá zvyšující se životní úroveň.

Totéž platí o stárnoucích společnostech. Dvě třetiny obyvatel světa žijí v zemích, kde se populační křivka narovnává nebo padá a kde je míra porodnosti pod úrovní obnovy. OSN odhaduje, že v 61 nejbohatších zemích klesne populace do roku 2050 o jedno procento.

Zmenšující se společnosti budou bezpochyby čelit sociálním problémům: jeden z těch největších spočívá v tom, že je méně lidí v produktivním věku, kteří se starají o ty ve věku důchodovém, což vede ke zvyšování daní, případně ke snižování výdajů na seniory.

Ideální kaše

Zda to nějakým způsobem ohrozí civilizaci, není zřejmé. Pesimistické odhady počítají s tím, že by bohaté země, jako je Německo, mohly mít v roce 2100 přibližně stejný počet obyvatel jako v roce 1950 (což se stane za předpokladu, že jejich velice nízká porodnost zůstane beze změny).

To by proti dnešku znamenalo velkou změnu, ale není jasné, zda by byla katastrofální. Rostoucí produktivita v příštích osmdesáti letech může vést k tomu, že k podpoře určitého počtu důchodců bude zapotřebí podstatně méně pracovníků, jako je dnes potřeba o poznání méně lidí k pěstování obilí nebo k odlévání oceli, než bylo v roce 1942.

Nic z toho nepopírá, že svět čelí velkým problémům způsobeným zhoršujícím se životním prostředím a politickými nepokoji. Osmimiliardová hranice však nevěstí demografickou katastrofu. Světový populační růst spíš působí jako ideální kaše na Mášenčině talíři: ani příliš horká, ani příliš studená. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com