Vybrané články
z týdeníku The Economist

Je mi líto, fakt nerozumím

Proč je tak těžké naučit se některé cizí jazyky.

Je mi líto, fakt nerozumím
ilustrace Vojtěch Velický

Když dojde na vybírání cizího jazyka, mnozí se rovnou vyhnou těm, které používají jinou abecedu. Nepochopitelné klikyháky jako by symbolizovaly neproniknutelnost daného jazyka a obtížnost úkolu, který před nimi leží.

Proto může z úst nadšenců do ruštiny znít překvapivě, že abeceda je z celého jazyka to nejjednodušší. Azbuka stejně jako latinka vychází z řecké abecedy. Proto jsou některá písmena stejná a téměř stejně se i používají. Jiná vypadají stejně, ale vyslovují se jinak, „p“ tak například v azbuce označuje hlásku „r“. Znamená to, že v případě ruštiny se musíte naučit jen přibližně dvacet nových písmen. To bez potíží zvládnete za týden a zanedlouho je budete umět tak, že pro vás nebudou představovat žádný problém. Abeceda je jinými slovy jen abeceda. Kromě hrstky záludností (například občasného vynechávání samohlásek) i jiné verze abeced dělají totéž co latinka: představují zvuky.

Cizí jazyky se stávají opravdu obtížnými ve chvíli, kdy se v nich objevují jevy, které ve vašem rodném jazyce nejsou – musíte se naučit věci, které si ani neumíte představit. Jinými slovy to znamená, že jazyky komplikovanou realitu porcují překvapivě odlišnými způsoby.

Jeď, svítí ao

Snadno to můžeme ilustrovat na konkrétní slovní zásobě. Někdy se význam cizích slov a jejich anglických ekvivalentů překrývá, ale není úplně stejný. Dánština tak třeba nemá slovo pro „les“, používá prostě „strom“ (trae). Dalším příkladem je barevné spektrum, které různé jazyky rozdělují různě. V japonštině znamená „ao“ tradičně jak zelenou, tak modrou. Některé zelené předměty se označují jiným slovem, „midori“, ale „ao“ se používá jak pro zeleninu, tak pro zelenou na semaforech (která, aby to celé bylo ještě více matoucí, je v Japonsku lehce namodralá). „Ao“ se proto poměrně těžko zařazuje.

Ještě komplikovanější situace nastává, když jiné jazyky rozlišují věci, které ten váš hází do jednoho pytle. Ruština má výraz pro světle modrou (goluboj) a tmavě modrou (sinij) a pro cizince může být značně matoucí, které slovo použít pro popis, řekněme, středně modrých džínů. Celá řada dalších „základních“ anglických slov se v cizích jazycích dál rozkládá. „Zeď“ nebo „roh“ znějí jako dost prosté koncepty, dokud se neučíte jazyk, který rozlišuje mezi městským opevněním a zdmi ložnice (třeba německé „Mauer“ a „Wand“) a rohy uvnitř budov a nárožími (španělské „rincón“ a „esquina“) a tak dále.

Těmto potížím ale nečelíte moc často – v běžné konverzaci se člověk o rozích obvykle nebaví. Když se však v jazycích vyskytují stavební odlišnosti, které ve vašem rodném jazyce neexistují – často při používání sloves –, zdá se mentální úsilí nekonečné. Angličtina má mnohovýznamová slovesa, která se zdají být naprosto jasná, dokud se je nepokusíte přeložit.

V němčině sloveso „dát“ označuje věšení, pokládání a stavění vysokých a štíhlých věcí. „Jít“ je v ruštině pro anglické mluvčí hotová noční můra, protože odpovídá slovesům odlišujícím chůzi, cestování dopravním prostředkem, jednosměrné i okružní cesty, jednorázové a opakované cesty a spoustu dalších libůstek. V angličtině všechny tyto podrobnosti specifi kovat můžete, v ruštině ovšem musíte.

Evidentní turečtina

Některé slovesné systémy vás nutí nejen volit různé varianty jednotlivých sloves, ale navíc ještě uplatňovat pravidla společná všem. Mnozí angličtí mluvčí umějí francouzsky nebo italsky, kde existují dva různé vidy, dokonavý a nedokonavý. Ale slovesné systémy mohou být o poznání neobvyklejší.

„Evidentní“ jazyky vyžadují, aby koncovka slovesa naznačovala, že mluvčí ví, že dané stanovisko je pravdivé. Jedním z takových jazyků je turečtina. Jiné, jako je skupina amazonských jazyků, disponují obzvláště komplexními – a povinnými – dokazovacími pravidly. Spousta jazyků označuje ve větách jasným způsobem podmět a předmět. V baskičtině však podměty bezpředmětových sloves vypadají jako přímý předmět, zatímco podměty předmětných sloves mají zvláštní podobu. Pokud Martin zahlédne Diega, Baskové řeknou ekvivalent „Martinek vidí Diega“.

Nakonec není „těžké“ naučit se jazyky, které dělají totéž co váš vlastní, ale jiným způsobem. Těžké jsou ty, jež vás nutí neustále věnovat pozornost všem těm odlišnostem světa, které vaše rodná řeč spokojeně ignoruje. Je to trochu, jako když vám osobní trenér představuje úplně nové cviky. Možná jste si o sobě mysleli, že jste v kondici, ale další den se probudíte a budou vás pekelně bolet svaly, o jejichž existenci jste neměli ani ponětí.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní