Jaro v hlavě i v peněžence

Nepamatuji, že by se kdy tolik rozebíralo, jak nepříznivý dopad má nejistota na ekonomiku, jako v posledním roce. Jaký div, pandemie vnesla do očekávání firem i domácností prvek, který se jednoduše kvantifikovat nedá, a lidé se podle toho zařídili.

Samostatnou kapitolou, která negativní sentiment ještě zesiluje, je vydírání falešným argumentem. Tedy používání nepravdivých tvrzení akademicky vzdělanými lidmi z oboru, jež má posloužit pro prosazení vlastního názoru, neb jinak se vše zhroutí.

Kupříkladu tvrzení, že je třeba na 14 dní zavřít průmysl, protože právě touto cestou Británie dostala šíření tamní mutace koronaviru pod kontrolu, je fake news. Na stránkách Office for National Statistics jsou publikovány měsíční situační zprávy z jednotlivých odvětví, takže lze snadno ověřit, že v době, kdy počet případů v Británii kulminoval (prosinec–leden), provozy v průmyslu fungovaly. Letecký průmysl byl v těžkém minusu, chemii, sklářství a farmacii se naopak hodně dařilo, ale ani jedno, ani druhé kvůli „omezení rizika kontaktů ve výrobě“ nezavírali. Virus dostali Britové pod kontrolu bez toho. Účel světící prostředky je v této situaci, která je zlá sama o sobě, obzvlášť zavrženíhodný.

Česko je kulturně spíše zemí, kde se daří skepsi, ostatně znáte tu průpovídku, o čem je včelí med… Druhý pól pro mne pořád představuje Amerika, jež stále žije přesvědčením, že „je třeba to postavit a oni přijdou“. Rozdíl se pak promítne i do rychlosti, s jakou přijde oživení a jak výrazné bude. Tak abychom skočili na optimistickou notu: po masivním nástupu očkování a přijetí až bláznivě velkého stimulu na oživení spotřeby Bidenovou vládou předpovídá guvernér Fedu (centrální banky) Jerome Powell oživení, které Amerika nezažila dvě generace.

Růst HDP o 6,5 procenta v letošním roce je ale doopravdy hodně a potáhne to prostřednictvím dovozní poptávky i Německo. A to už jsme skoro doma, neboť zprostředkovaně se USA stanou z hlediska vývozu české přidané hodnoty ke konečnému užití opět druhým nejvýznamnějším českým trhem. Nějaká ta desetina procenta příspěvku k růstu z toho kápne a pozitivní sentiment v Americe se probojuje i do střední Evropy. Jasně že tady jsou domácí úkoly, ale až se vyprázdní jipky a proočkuje alespoň sto tisíc lidí denně, zažijeme něco velmi příjemného.

Peněz na účtech v bankách mají domácnosti i podniky skoro o půl bilionu korun více než před rokem. Chybí slunce nad hlavou a optimismus v žilách. Už aby to bylo.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní