Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jako Turek v ponorce

Díky německým ponorkám získají Turci citelnou výhodu oproti Řekům. Východní Středomoří bude kvůli tomu méně bezpečné.

Jako Turek v ponorce
ilustrační foto | Shutterstock.com

Na jižním břehu Izmitského zálivu v loděnicích Golcuk se pomalu rodí budoucnost tureckého námořnictva. Na hladině přístavu už pluje první ze šesti německých ponorek; na vodu ji Turci spustili už v březnu. Piri Reis se připojí k flotile příští rok a pět dalších ponorek třídy Reis posílí turecké námořnictvo v následujících letech. Pro Turky je to triumf – a pro Řeky velký bolehlav.

V posledním roce se Turecko a Řecko, oba členové NATO, opakovaně utkávali ve Středozemním moři. Loni v létě došlo ke konfrontaci válečných lodí, když Turecko vyslalo průzkumné plavidlo do sporných vod. Řecko odpovědělo mobilizací spojenců v Evropě i na Blízkém východě, nakoupilo spoustu francouzských bojových letadel a v prosinci oznámilo zdvojnásobení zbrojních výdajů na 5,5 miliardy dolarů. To je nicméně necelá polovina tureckého obranného rozpočtu. Turecké námořnictvo je oproti tomu řeckému větší a novější. A Anadolu, lehká letadlová loď španělské provenience, je těsně před dokončením.

Neslyšný pozorovatel

Nové ponorky problém ještě umocní. Třída Reis odpovídá německému typu 214, které mají ve výzbroji Portulgalci, Jihokorejci i samotní Řekové. Jejich důležitým rysem je pohon nezávislý na přístupu atmosférického vzduchu (AIP), což ponorkám umožňuje obejít se bez přívodu vzduchu, který jinak dieselové motory vyžadují. Tradiční diesel-elektrické ponorky mohou zůstat pod vodou dva až tři dny. Díky AIP však mohou zůstat ponořené až tři týdny, říká Johannes Peters z Ústavu pro bezpečnostní politiku při Kielské univerzitě, navíc s „téměř nulovými hlukovými emisemi“ ve srovnání s mnohem hlučnějšími jadernými ponorkami, jejichž reaktory nelze vypnout. To z ponorek třídy Reis dělá perfektní zbraň do mělkých vod v okolí hlavních ohnisek řecko-tureckého napětí. 

Spuštění šesti moderních ponorek na vodu je plus pro NATO. Na jižním křídle Aliance začíná být horko – 23. června vypálily ruské lodě několik výstřelů na britský torpédoborec v krymských vodách. O dva dny později uspořádali Rusové letecké a námořní cvičení ve Středozemním moři, přičemž došlo ke konfliktu s britskou údernou skupinou v oblasti. Zároveň však tyto ponorky „přetvoří námořní rovnováhu mezi Řeckem a Tureckem“, říká Emmanuel Karagiannis z londýnské King’s College.

Ten meč má dvě ostří

Ponorky lze použít ke špionáži ve sporných vodách, mimo jiné ke špehování kolem podmořských kabelů, které hodlají Řekové položit na dně moře kvůli spojení s Kyprem, Egyptem a Izraelem. Ponorky lze také vybavit protilodními střelami středního doletu, které „víceméně zneutralizují řecký protiponorkový bojový potenciál“, dodává Karagiannis. Hodně bude ovšem záviset na tom, jak se Turecku podaří do německého designu ponorek integrovat zbraňové systémy vlastní výroby.

Řecko proti tureckému nákupu ponorek původně, v roce 2009, nic nenamítalo, ale nedávné námořní „pošťuchování“ změnilo jeho názor. „Neříkáme: ‚Neměli byste je Turecku prodávat‘,“ říká jeden řecký představitel. „Říkáme: ‚Neměli byste je prodávat tomuto Turecku.‘“ Řecko chce, aby Německo prodej zastavilo, a dodává, že přece může ponorky prodat nějaké jiné zemi. Poukazuje na příklad Ameriky, která před dvěma lety zrušila Turkům nákup stíhaček F-35 poté, co od Rusů nakoupili protiraketový systém. Řecké prosby však dolehly v Berlíně k hluchým uším.

Několik unijních zemí omezilo vývoz zbraní do Turecka v roce 2019 poté, co Turci podnikli rozsáhlou ofenzivu na severu Sýrie. Ale po loňské mele ve Středozemním moři Německo, Itálie, Španělsko a několik dalších států zablokovalo řeckou snahu o kompletní embargo na vývoz zbraní do Turecka. A nyní 13. června německá vládní koalice zamítla návrh socialistů a Zelených zastavit prodej veškerého vojenského materiálu do Turecka.

Německá neochota zrušit prodej ponorek nemůže nikoho překvapit. Má jít o obchod za 3,5 miliardy dolarů, což je pořádný balík, když to srovnáme s celkovou hodnotou německých zbrojních vývozů za posledních deset let, která dosáhla stěží 14 miliard dolarů. Němci vládnou zejména světovému trhu s ponorkami, když jich od 60. let prodali přes 120 sedmnácti námořnictvům z celého světa. Nejnovějším potenciálním kupcem je Austrálie, která si pohrává s myšlenkou nakoupit německé ponorky typu 214, aby zaplnila mezeru, než ve 30. letech dorazí novější francouzské stroje.

Nejde ale jenom o finanční motivaci. Turecký vztah k EU a jeho členství v NATO začalo být v obou organizacích silně kontroverzní otázkou. Francie, Řecko a Kypr aktivně vystupují proti z jejich pohledu agresivnímu a expanzivnímu chování Turecka. Naproti tomu Němci – stejně jako třeba Italové, Poláci a Španělé – nechtějí vztahy nenávratně zničit.

Částečně je to i kvůli kontrole migrace. Německá kancléřka Angela Merkelová je tím „posedlá“, stěžuje si jeden řecký představitel. „Dovoluje Turecku, aby Evropu vydíralo,“ dodává. Po summitu EU ze 24. června Merkelová oznámila, že se Unie dohodla na tom, že Turecku poskytne tři miliardy eur na to, aby se postaralo o migranty – k šesti miliardám, které EU do Turecka za stejným účelem poslala už v roce 2016. Přestože se počet pokusů o nelegální překročení hranice Unie ve východním Středomoří snížil oproti loňsku na polovinu, v Turecku stále zůstává na tři miliony uprchlíků.

Do hry vstupují i další faktory. Některé jsou strategické. Německo vnímá Turecko jako baštu na jižním křídle NATO, kde Rusové začínají čím dál agresivněji uplatňovat svůj vliv. Další jsou domácí povahy. V Německu žije největší turecká diaspora na světě, okolo tří milionů lidí tureckého původu. „Německé vztahy s Tureckem nejsou jen záležitostí zahraniční, ale i domácí politiky,“ říká Sinem Adar z berlínského Centra pro aplikovaná turecká studia. 

Německu nahrává, že je nyní ve Středomoří klid. Letos už NATO uspořádalo šest kol jednání mezi řeckými a tureckými ozbrojenými silami, jejichž výsledkem bylo navázání přímého spojení mezi oběma armádami v případě krize. Z kraje roku se také podařilo obnovit jednání obou zemí o těžebních právech a souvisejících otázkách, byť postupují velmi pomalu. Na okraj summitu NATO se 14. června setkal řecký premiér Kyriakos Mitsotakis s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem.

Ovšem hned týden poté Turci oznámili, že uspořádají vojenské manévry v Egejském moři, když předtím Řecko obvinili z porušení staré nepsané dohody o tom, že se v létě taková cvičení v oblasti nepořádají. Příští rok se už do manévrů bude moct zapojit i Piri Reis. Nejspíš jim z hloubky bude tiše přihlížet.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.