Jako fajfka od Nike

Růst ekonomiky bude připomínat dlouhé otevřené „V“, říká jeden z nejvýznamnějších indických finančníků Harun Rashid Khan.

Jako fajfka od Nike
Indie, ilustrační foto | Shutterstock.com

To nejhorší, co bychom teď mohli udělat, je zabarikádovat se před světem. „Potřebujeme víc globální spolupráce, ať už kvůli boji se změnou klimatu nebo s pandemií. Neměli bychom se izolovat ani se uchylovat k protekcionismu,“ vyzývá Harun Rashid Khan, bývalý viceguvernér indické centrální banky a muž zodpovědný za to, že má dnes víc než miliarda Indů bankovní účet.

Harun Rashid Khan

Pracoval jste skoro 40 let jako centrální bankéř. Jak vidíte současnou situaci v Indii? 

Nejdřív bych asi vaši otázku zasadil do kontextu a udělal rychlou analýzu, kde vidím silné a slabé stránky Indie. Nejprve ty silné. 

Předně je to určitě naše demografie. Je nás 1,3 miliardy a průměrný věk je 27 let. Za pár let budeme nejlidnatější zemí. V tomto ohledu je mladá střední třída klíčová pro naši ekonomickou budoucnost.

Druhou výhodou je demokracie se systémem brzd a protivah. Nechci se zde pouštět do politické debaty o to, jak je naše demokracie kvalitní, ale je prostě fakt, že se můžeme svobodně vyjadřovat a hlavně korigovat ty, kdo utvářejí politiku.

Jako třetí bych jmenoval diverzitu. Indie totiž není jen stát, ale spíše světadíl. Máme 29 států a sedm teritorií a mnohé z nich jsou větší než velké evropské státy. Zároveň se od sebe hodně liší: kulturně, jazykově, ekonomicky. Díky tomu jsme ale hodně odolní. Je to vlastně takové portfolio. A když se některým nedaří, mohou je silné státy podpořit. 

A co jsou potom slabiny? 

Slabý růst. A to ještě před pandemií. Například minulý rok klesla míra růstu HDP na 4,2 procenta. Teď je to samozřejmě mnohem horší. 

Je zároveň jasné, že pomalý růst znamená nízký příjem na osobu a nedostatečnou zaměstnanost, což má následně dopady na poptávku. To se samozřejmě netýká jen Indie. V mnoha zemích vidíme růst ekonomiky, aniž by přitom rostl počet pracovních míst. 

Setrvalým problémem je také struktura ekonomiky. Velké množství lidí pracuje v málo produktivních sektorech zemědělství. Velká většina také není zaměstnána formálně. Prostě dostávají denní mzdu na ruku.

A konečně tu máme vysoký počet špatných úvěrů v indických bankách. V minulosti si přitom naše banky vedly skvěle. Především během poslední krize v roce 2008, ze které vyšly skoro nedotčené. V poslední době ale všechny banky zažívají kvůli nízkému růstu a malé poptávce těžké časy. Do budoucna to bude mít dopad na kvalitu aktiv a neochotu bank riskovat. 

Jak tedy teď vypadá ekonomická situace?

Máme vysoké devizové rezervy, asi 510 miliard dolarů. To odpovídá více než 12 měsícům dovozu. Můžeme se díky tomu vypořádat s mnoha externalitami a v případě nutnosti využít rezervy ke stabilizaci měny vůči přílišné volatilitě. To je dobrou zárukou i pro zahraniční investory. 

Také máme skvěle fungující centrální banku. Můžete si myslet, že jsem zaujatý, protože jsem byl centrálním bankéřem skoro čtyřicet let. Ale opravdu si myslím, že centrální bance se podařilo stabilizovat finanční systém a dopady pandemie zvládnout. Byla velmi proaktivní v oblasti monetárních opatření, v opatřeních na podporu likvidity a finančního trhu a zajistila hladké fungování platebních systémů.

Podle Mezinárodního měnového fondu dopadne na Indii pandemie tvrdě. HDP by měl klesnout o 4,5 procenta.

Za to může víc než sedmdesátidenní karanténa, vůbec nejdelší karanténa na světě. Teď začínáme opatření uvolňovat, ale bohužel počet případů stále roste. A nevíme, jak se to vůbec vyvine. Za pár měsíců může navíc přijít druhá vlna. Všichni tak čekáme na funkční vakcínu. 

Dalším problémem je geopolitika. Všude vidím protekcionismus, obchodní stres a válku o technologie. To vše nás ovlivní.

Ale věřím, že Indové ze sebe pod tlakem dostanou to nejlepší. Máme to v povaze. Krize nám dává příležitost provést řadu důležitých strukturálních reforem, a pokud je zvládneme, tak se budoucnosti nebojím.

Jaké oživení ekonomiky v tom případě můžeme očekávat?

Jak už zaznělo, MMF předpovídá propad o 4,5 procenta, novější odhady pak hovoří o ještě razantnějším poklesu, některé dokonce o 9,5 až deseti procentech. Důvodem je především pozvolné uvolňování opatření, přičemž se mnohá zase obnovují, protože počet nakažených znovu roste. Příští rok tak světová ekonomika poroste z nižšího základu a dojde k postupnému zotavování. Někteří ekonomové se domnívají, že křivka růstu indické ekonomiky bude mít tvar „V“, jiní sázejí na tvar „U“ nebo „W“, anebo dokonce hodně otevřeného „V“ podobného logu Nike. To je pravděpodobné.

Martin Wolf z The Financial Times si myslí, že by indická vláda měla mnohem výrazněji podpořit poptávku. Vláda podle něj nepodniká dostatečné kroky...

Někteří lidé naši vládu kritizují za pomalou nebo nedostatečnou fiskální reakci. Měli bychom si ale uvědomit, že jsme pořád uprostřed pandemické krize a nesmíme si vystřílet všechnu munici. Pokud bude ekonomika i nadále sužována pandemií, bude podle mě potřeba daleko větší stimulace, a to navzdory rozpočtovým omezením. Takže je potřeba postupovat s rozumem.

Navíc je vláda kreativní a podporu malých firem tím zatím zvládá pomocí záruk. Ty šly také směrem k bankám, aby více půjčovaly peníze. Kromě toho centrální banka poskytla dodatečnou likviditu ve výši přesahující 4,5 procenta loňského HDP a samozřejmě snížila sazby. Ty za poslední čtyři měsíce klesly o 115 bazických bodů.

A konečně zavedla regulační opatření včetně šestiměsíčního moratoria, aby lidem i firmám usnadnila splácení úvěrů.

 

Jako regulátor jste se velkou část kariéry věnoval venkovu a zemědělství. Jak vnímáte tuto stěžejní část indické populace a také ekonomiky?

V Indii žije ve městech jen asi 32 procent obyvatel, zbytek pak tvoří venkov. Téměř polovina, 47 až 48 procent populace, je závislá na zemědělství, které tvoří 17 až 18 procent indického HDP. Naše zemědělství přitom ovlivňují tři faktory: monzun, trh a peníze.

Proč monzun? Protože asi jen 42 procent Indie má zavlažovací systémy. Zbytek je závislý na dešti. Proto nejen zemědělci, ale i v podstatě celá země sleduje předpověď počasí a monzun rozhoduje o náladě celé indické společnosti i politiků. Snažíme se proto rozšířit zavlažované oblasti a vypěstovat víc z méně vody, tedy vodu efektivněji využívat.

Velký problém je také prodej zemědělských výrobků – indičtí farmáři mají omezený manévrovací prostor kvůli nedostatečné tržní infrastruktuře. Ve většině případů nedostanou moc z toho, co spotřebitel ve finále zaplatí.

A pak je tady otázka peněz, konkrétně financování. Farmáři potřebují půjčky na nákup osiva, nového traktoru nebo chemikálií. A v mnoha oblastech pořád chybí tradiční finanční instituce, především pro financování malých a drobných zemědělců. 

Indie má 190 milionů obyvatel bez bankovního účtu, to je druhý největší počet na světě. Ženy jsou na tom hůř než muži, a tak jako všude jinde jsou na tom nejhůř chudí lidé. Co se s tím dá dělat?

Už víc než sto let se snažíme na venkov a mezi vyloučené komunity zavést formální finanční služby. Když se podíváte na velikost venkovské populace, není to jednoduchý úkol. Posledních 15 let je finanční inkluze národním projektem a já jsem měl tu čest, že jsem k němu také mohl trochu přispět.

Jak to funguje? 

Klíčovým úspěchem je dotovaný depozitní účet pro každého. I pro lidi s velmi nízkým příjmem. Pro chudé. Ten má nyní víc než miliarda lidí. 

Zadruhé jsme zavedli průkaz totožnosti s biometrickými údaji, což je zásadní pro ověřování totožnosti klientů u celé řady služeb, při volbách, v bankovních službách, zkrátka všude. 

A konečně mobilní telefon. Ten je na venkově všudypřítomný. Dá se použít pro elektronické platby, pro mobilní bankovnictví a pro vzdělávání. V Asii má telefon úplně jiný význam než v Evropě. 

Pro finanční inkluzi jsou tak účet, občanka a mobil naprosto zásadní. Můžeme díky tomu poskytovat spoření, malé půjčky, pojištění a převádět peníze. Digitální převod peněz je dnes zvláště důležitý, protože celá země je v pohybu a lidé potřebují posílat peníze domů.

Budoucnost je tedy v digitálu a nemyslím si, že je nutné otevírat další kamenné obchody. V přechodné fázi bude hrát roli „omnichannel“: kombinace kamenného obchodu a online. Je to levné a pohodlné. V současnosti je to tím důležitější, že se lidé kvůli viru bojí fyzického kontaktu. Bojí se i sahat na peníze.

Kromě práce v centrální bance jste byl také ekonomem skupiny G20, kde jste měl za úkol podporu integrity globálního trhu. Dnes to vypadá, že je globální ekonomika rozbitá, a to nejen kvůli covidu, ale i kvůli rostoucímu nacionalismu a mladé generaci, která se proti hodnotám globalizace hlasitě vymezuje. 

Už před pandemií bylo sexy deglobalizovat svět. Ale podle mě se před ním utéct nedá. Je propojený, a nelze zabránit pohybu lidí, kapitálu i technologií. Nelze to zastavit. Musíme se ale zamyslet nad tím, jak zvládnout neblahé dopady globalizace, kdy část populace má pocit, že je opomíjená. 

Jak se globalizace v budoucnu vyvine, záleží na tom, jak si poradíme s obavami lidí; venkov se bojí měst, města se bojí venkova a všichni se nakonec bojí imigrantů. 

Stejně tak mnohé záleží na tom, zda dokážeme najít rovnováhu mezi národními zájmy a mezinárodní spoluprací. A konečně na tom, jak se vyrovnáme s pandemií. Budou léky a vakcíny k dispozici i pro malé a chudé země? Nebo nebudou?

V zájmu lidskosti bychom přitom měli držet pospolu. Dnešní krizi žádná země nezvládne sama. Rád bych v tomto ohledu citoval jednu indickou moudrost ze sanskrtu: „Vasudhaiva Kutumbakam.“ Znamená to: „Svět je jedna rodina.“ Myslím, že bychom se tím v těžkých dobách, jako je tato, měli řídit mnohem víc.

 

Využil bych toho, že mluvíte o indické filozofii a položil trochu osobní dotaz. V indické byznysové komunitě jste znám nejen jako centrální bankéř, ale i pod přezdívkou „Vegetarián Khan“...

Víte, náš národní hrdina Mahátma Gándhí byl vegetarián. Ale stejně tak byl vegetarián i Adolf Hitler! Takže vegetariánství je osobní věc a lidi bych podle toho neposuzoval. Ale zároveň je pravdou, že vegetariánství je nejen osobní věc, ale také otázka prosté ekonomické udržitelnosti: vykrmit prase je náročnější než vykrmit kuře, a to je zas energeticky a tím i ekonomicky náročnější než vypěstovat salát. Takže je v tom morální i praktický rozměr. A planetu máme jen jednu. 

Dovolil bych si ještě malou poznámku o hygieně a bezpečnosti v souvislosti s nevegetariánskou stravou. Nechci ukazovat na žádnou konkrétní zemi, kulturu ani společnost, ale jedním z největších problémů této pandemie jsou mizerné hygienické podmínky na trzích se zvířaty.

Pojďme se na závěr vrátit k MMF. Jeho vedoucí ekonomka, Gita Gopinathová, původem Indka, předpověděla, že pandemie zasáhne vyspělý svět záporným růstem osm procent mnohem hůř než země BRICS. Jaký je globální výhled podle vás?

Vyspělý svět je na tom podobně jako Indie, kdy všechno bude záviset na dalším vývoji pandemie. Globální obchod už tento rok zaznamenal prudký propad o nějakých 12 až 15 procent. V některých zemích se naštěstí epidemická křivka začala zplošťovat nebo klesat. Tam dojde k oživení ekonomiky. Dobře je na tom Čína. Ale mnoho zemí včetně velkých ekonomik, jako jsou USA, Brazílie nebo Indie, má stále problémy. Podle současných odhadů světová ekonomika klesne zhruba o pět procent a rozvinuté země o těch osm. V Indii to bude propad o pět až osm procent. Příští rok se opět očekává světový růst z nižšího základu a to zhruba o pět procent. V Indii bychom mohli mít vyšší rychlost růstu. Možná šest až osm procent. 

Potřebujeme také více globální spolupráce, ať už kvůli boji se změnou klimatu nebo s pandemií. Neměli bychom se izolovat ani se uchylovat k protekcionismu. Ani zavírat hranice. Pak bude moci výhody globalizace užívat každý. To by bylo opravdové naplnění indické filozofie, o které jsem mluvil před chvílí. 

Harun Rashid Khan
Bývalý viceguvernérem indické centrální banky, kde působil skoro čtyřicet let. Během své kariéry se zasadil především o transformaci bankovní regulace a výraznější kontrolu finančních trhů. Především je znám jako reformátor finančních služeb na indickém venkově a v zemědělství, kde jím vedená tzv. Khanova vládní komise rozšířila bankovní služby mezi více než jednu miliardu lidí. Stejně tak položil základ indickému fintechu, pro nějž vytvořil regulační rámec. V současnosti je hlavním poradcem KPMG India a členem vedení tří bank. Je také poradcem indické vlády pro oblasti kontroly cenných papírů a digitálních plateb.
 

Autor pracuje ve společnosti Home Credit a na Hongkongské univerzitě učí fintech a disrupci ve zdravotnictví.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Kdo se bojí Bujnocha
  • Dáme jídlo. A pak snad i vyděláme
Objednat nyní