Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jak to vidí Rus? Tři scénáře konce války na Ukrajině

Podle ruského politologa Andreje Kortunova je válka nejen bojem armád, ale i střetem společenských systémů.

Přehlídka ruské armády na Rudém náměstí v roce 2022 | foto Shutterstock.com

Vojenská konfrontace mezi Ruskem a Ukrajinou není etnickým konfliktem: etničtí Ukrajinci a etničtí Rusové bojují na obou stranách fronty. Radikální nacionalismus není hlavní hnací silou ukrajinského odporu – ačkoli Moskva často tvrdí něco jiného.

Není to ani boj o náboženství. Rusko i Ukrajina jsou v podstatě sekulární státy a nedávná náboženská obroda v obou zemích je uměle vyvolaná. Podle mého názoru to dokonce z velké části není ani boj o území (ačkoli související spory představují významnou překážku dosažení mírového řešení).

V tomto konfliktu jde o střet velmi odlišných způsobů organizace společenského a politického života ve dvou státech, které kdysi společně tvořily značnou část území Sovětského svazu.

Volodymyr Zelenskyj: Vím, že zvítězíme

Vyhrajeme, protože tohle je náš domov, naše země, naše nezávislost. Je to jenom otázka času, říká ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru.

Je to také intelektuální a duchovní střet mezi dvěma způsoby uvažování: mezi dvěma pohledy na moderní mezinárodní systém a svět jako celek, mezi dvěma protichůdným názory na to, co je správné a co špatné, co je spravedlivé a co ne, co je legitimní a co nelegitimní, a o tom, co má obnášet vedení národa.

Zdola nahoru, shora dolů

Těžko můžeme říct, že je Ukrajina vzorovým příkladem západní liberální demokracie. Ale vytrvale se tím směrem posouvá – pomalu, nesouvisle a s pochopitelnými nezdary a nevyhnutelnou prokrastinací. Rusko zase není klasickým asijským ani evropským autoritářským státem, ale posledních přinejmenším dvacet let se modelu liberální demokracie soustavně vzdaluje.

Ukrajinská společnost je vesměs organizována zdola nahoru, zatímco ta ruská má ve své podstatě hierarchický systém shora dolů. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1991 například Ukrajinci zvolili šest prezidentů. Ve všech případech se jednalo o tvrdý (a někdy i dost dramatický) volební souboj. Ve stejném období se v Rusku vystřídaly jen tři hlavy státu. A ve všech případech byl nový vůdce pečlivě vybrán a podporován svým předchůdcem.

Bill Burns, šéf CIA a muž, díky kterému Američané vědí, jak na Putina

Šestašedesátiletý bývalý kariérní diplomat Burns je rozhodný, diskrétní a zkušený – mnozí jej považují za nejzdatnějšího amerického velvyslance své generace.

Historici, kulturní antropologové a sociologové vedou debatu o příčinách těchto pozoruhodných rozdílů. Nejdůležitější však je, že tato zásadní neslučitelnost dvou modelů uspořádání společnosti vedla nejen ke strašlivé bratrovražedné vojenské konfrontaci v Evropě, ale také určí, jak se obě strany budou v konfliktu chovat. Dva soupeřící postsovětské modely změří síly v rovině osobnostní, propagandistické, strategické i státnické. A výsledek bude mít dalekosáhlé následky dalece přesahující hranice Evropy.

V Kyjevě mohou argumentovat, že jsou podmínky boje značně nerovné. Rusko je větší, bohatší a vojensky silnější než Ukrajina. Na druhou stranu se Ukrajina může opřít o mezinárodní solidaritu a téměř neomezenou obrannou, ekonomickou, humanitární a zpravodajskou pomoc Západu. Rusko se může spoléhat jen samo na sebe a musí se vyrovnávat s tlakem čím dál bolestivějších sankcí.

Mnoho ruských expertů rutinně tvrdí, že se Ukrajina nezhroutila a nevzdala jenom kvůli masivní vojenské a další pomoci Západu. Tento narativ však nevysvětluje podstatu ukrajinské motivace. Vezměte si Afghánistán, kde ani dlouhodobá a velmi rozsáhlá vojenská podpora Ameriky a jejích partnerů nezastavila loňskou ofenzivu Tálibánu.

Proč Ukrajinci kosí Rusy sto let starým kulometem

Vysmívaný, více než sto let starý kulomet Maxim M1910 nachází uplatnění i ve válce na Ukrajině. Oproti moderním zbraním má řadu výhod.

Oba konflikty samozřejmě nelze přímo porovnat, ale realita na bojišti se zdá být zcela jasná: zatímco Afgháncům v roce 2021 chyběla motivace bojovat za svou zemi a za své hodnoty, Ukrajinci ji v roce 2022 zjevně mají.

V sázce sotva může být víc. Jde o budoucnost mezinárodního systému a o budoucnost celého světového řádu. A především jde o pochopení samotné modernosti, potažmo o to, jaký model společenského a politického vývoje bude úspěšnější.

Konec dějin, změna řádu, rozklad

Existují tři možnosti, tři scénáře, jak může válka na Ukrajině skončit, a každý bude mít dalekosáhlé geopolitické následky. Pokud Kreml v tomto epickém konfliktu výrazně prohraje, budeme pravděpodobně svědky obnovení unipolárního hnutí – bez ohledu na přetrvávající odpor Pekingu vůči tomuto uspořádání.

Rusko-čínský světový řád. Blíží se nové mocenské uspořádání světa?

Si Ťin-pching naznačil, jak by podle jeho představ mělo vypadat nové bezpečnostní uspořádání světa.

Zatímco Putin patrně vnímá Ukrajinu jako nedokončenou práci, pro mnohé lidi na Západě je nedokončenou prací samotné postavení Ruska. Triumf na Ukrajině může vést ke zkrocení a ochočení Ruska. Tiché Rusko by pak umožnilo Západu snáz se vypořádat s Čínou, která by zůstala jedinou velkou překážkou liberální hegemonii a dlouho očekávaného „konce dějin“.

Pokud konflikt vyústí v nedokonalé, ale vzájemně přijatelné řešení, bude to znamenat odložení konečného zúčtování souboje mezi ruským a ukrajinským modelem. Bude pokračovat tvrdé soupeření mezi oběma modely společenského uspořádání, ale – pevně doufám – méně brutálními prostředky.

Po nedokonalém kompromisu mezi Západem a Ruskem může následovat ještě významnější kompromis mezi Západem a Čínou. Bude-li možné se nějak dohodnout s Putinem, bude logicky možné se domluvit i se Si Ťin-pchingem. Usmiřování s Čínou si však vyžádá mnohem více času, energie a politické pružnosti ze strany Západu. To povede ke změně globálního řádu, k zásadním změnám v systému OSN, archaických norem mezinárodního práva a rekalibraci MMF, WTO a dalších mezinárodních organizací.

Putinova brutální tajná armáda. Kdo jsou Vagnerovci?

Brutální ruští žoldáci z Vagnerovy skupiny toho na Ukrajině moc nesvedou. Ale diktátorům po celém světě budou pomáhat dál.

Pokud na Ukrajině k žádné dohodě nedojde a konflikt bude pokračovat sérií chatrných příměří následovaných novými výbuchy eskalace, očekávejte postupnou erozi globálních a regionálních organizací. Neefektivní mezinárodní instituce se mohou zhroutit a následovat by mohly závody ve zbrojení, rozšíření jaderných zbraní a multiplikace regionálních konfliktů. Taková změna by v následujících letech vyvolala jen další chaos.

Odhadovat pravděpodobnost kteréhokoli z těchto scénářů je extrémně obtížné – výsledek konfliktu může ovlivnit příliš nezávislých proměnných. Osobně považuji za nejlepší variantu reformační scénář, při němž dojde k dohodě o ukončení války. Zbylé dva by buď přinesly příliš rychlou změnu, nebo by naopak tolik potřebnou změnu zcela znemožnily – v obou případech by se znásobila politická rizika. Pokud by konflikt vyvolal postupnou, spořádanou a nenásilnou změnu globálního řádu směrem k větší stabilitě, znamenalo by to, že lidstvo nenechá přijít ukrajinské oběti nazmar.

Andrej Kortunov je politolog a generální ředitel Ruské rady pro mezinárodní otázky, ruského think-tanku zřízeného v roce 2010 prezidentským dekretem Dmitrije Medveděva