Vybrané články
z týdeníku The Economist

Jak se vyhnout válce o Tchaj-wan? Střet Číny a USA by byl ještě horší než válka na Ukrajině

Dospěli jsme do podobného momentu jako v době kubánské raketové krize.

ilustrační foto | Profimedia.cz

Evropa je svědkem nejkrvavější přeshraniční války od roku 1945. Asii však hrozí něco ještě horšího: konflikt mezi Amerikou a Čínou o Tchaj-wan. Napětí roste a americké síly přecházejí na novou doktrínu známou jako „distribuovaná letalita“, která vznikla s cílem otupit čínské raketové útoky. Předminulý týden narušily desítky čínských stíhaček tchajwanské „identifikační pásmo protivzdušné obrany“. Čínský ministr zahraničí minulý týden odsoudil údajnou americkou strategii „všestranného zadržování a potlačování, hry na život a na smrt s nulovým součtem“.

Amerika v Asii vojensky posiluje a pokouší se stmelit své spojence a s tím do popředí vystupují dvě otázky. Je kvůli obraně Tchaj-wanu ochotná udělat to, co nebyla připravená udělat pro Ukrajinu, tedy riskovat přímou válku s další nukleární mocností? A není možné, že vojenským soupeřením s Čínou v Asii nakonec vyvolá válečný konflikt, jemuž se snaží předejít?

Blokáda nebo raketový útok

Nikdo nedokáže s jistotou říct, jak by mohla invaze na Tchaj-wan začít. Čína by mohla využít nepřímého nátlaku, aniž by podnikla přímý útok: zablokovat samosprávný ostrov a podlomit tím jeho ekonomiku a morálku. Nebo by mohla odpálit rakety na americké základny na Guamu a v Japonsku a připravit si cestu pro obojživelný útok na Tchaj-wan. Vzhledem k tomu, že samotný Tchaj-wan by dokázal odolávat útoku po dobu maximálně dnů či týdnů, jakýkoli konflikt by mohl rychle vyeskalovat do podoby konfrontace supervelmocí.

Spíše než zákopy a vlny útoků, které zažila Ukrajina, by se v tchajwanské válce uplatnila nová generace zbraní, jako jsou hypersonické rakety a protidružicové zbraně, jež by způsobily nevídanou zkázu a vyprovokovaly by nepředvídatelnou odplatu. Ekonomický dopad by byl devastující. Tchaj-wan je největším dodavatelem pokročilých čipů na světě. Amerika, Čína a Japonsko, tři největší ekonomiky, které patří zároveň k těm nejprovázanějším, by zavedly sankce, jež by ochromily globální obchod. Amerika by naléhala na Evropu a další spojence, aby uvalili na Čínu embargo.

Korejci chtějí atomovky, Japonci rakety s dlouhým doletem. Dálný východ zbrojí

Nová japonská národní bezpečnostní strategie a korejský jaderný signál ilustrují posun těžiště světa

Válka už není teoretická možnost, nikdy nevyřčená dohoda totiž přestala platit. Od sedmdesátých let dvacátého století si Amerika dávala pozor, aby formálně nepobídla Tchaj-wan k vyhlášení nezávislosti a ani mu explicitně neslíbila, že jej bude bránit. Aniž by vyloučila použití síly, Čína říkala, že se přiklání k mírovému znovusjednocení.

Tyto postoje se však mění. Podle CIA oznámil prezident Si Ťin-pching Čínské lidové osvobozenecké armádě, že má být připravená na invazi v roce 2027. Americký prezident Joe Biden prohlásil, že v případě, že by Čína zaútočila na Tchaj-wan, bude jej Amerika bránit (podle poradců nicméně zůstává v platnosti stará ambivalentní politika). Vojenská rovnováha už nehovoří tak jednoznačně ve prospěch Ameriky, jako tomu bylo v devadesátých letech minulého století. Postoj tchajwanské veřejnosti se také změnil, mimo jiné i kvůli tomu, jakým způsobem Čína potlačila občanské svobody v Hongkongu. Pro znovusjednocení s Čínou je dnes pouhých sedm procent Tchajwanců.

Obě strany posilují své pozice a dávají najevo odhodlání, což má však destabilizační účinky. Některá gesta proniknou na titulní strany novin, jako když Tchaj-pej loni navštívila někdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Jiná jsou téměř neviditelná, jako například záhadné přerušení podmořských internetových kabelů vedoucích na odlehlé tchajwanské ostrovy.

Číně válka vyhovuje a snaží se ji prodlužovat. Oslabí tím Rusko i USA

Čína se zatím nepřímo zapojuje do podpory Ruska, Kremlu umožňuje obcházet západní ekonomické sankce. Pekingu vyhovuje, aby konflikt na Ukrajině pokračoval a oslaboval Rusko i Ameriku. Západ se obává, že čínský režim začne Putinovi dodávat i zbraně.

Diplomacie uvázla na mrtvém bodě. Představitelé americké a čínské obrany spolu nemluvili už od listopadu. Během nedávného incidentu se špionážním balonem „horká linka“ selhala, protože Čína nepřijala hovor. Rétorika namířená na domácí publikum je čím dál bojovnější, a to jak v americké prezidentské kampani, tak v projevech nejvyšších čínských lídrů. Co jedna strana vnímá jako obranný krok na ochranu vlastní nejzazší nepřekročitelné meze, to je pro druhou agresivní pokus o maření jejích ambic. Obě strany jsou proto v pokušení své pozice dál upevňovat.

Není jasné, jak daleko by Amerika mohla v případě obrany Tchaj-wanu zajít. Ostrov není dominová kostka. Čína má jisté teritoriální choutky, nicméně nechce obsadit celou Asii ani jí přímo vládnout. A není ani jasné, kolik Tchajwanců vnímá Čínu jako skutečnou hrozbu a je případně připraveno proti ní bojovat.

Nepřekročit nepřekročitelné hranice

Tchajwanci si, stejně jako Ukrajinci, zaslouží americkou pomoc. Ostrov je obdivuhodně liberální a demokratický. Dokazuje, že tyto hodnoty nejsou čínské kultuře cizí. Bylo by tragické, kdyby se jeho obyvatelé museli podrobit diktatuře. Pokud by se Amerika stáhla, silně by tím zpochybnila důvěryhodnost svého asijského bezpečnostního deštníku. Některé asijské země by se mohly snáz domluvit s Čínou; Jižní Korea a Japonsko by mohly zatoužit po jaderných zbraních. To by posílilo čínský světonázor, podle něhož zájmy států předcházejí individuálním svobodám zakotveným v Chartě OSN po druhé světové válce.

Nová, vstřícnější a přátelštější Čína: Je to jen trik?

Čína se snaží přilákat zpět západní firmy. Sázet na to, že se Si Ťin-pching změnil, by ale bylo hloupé a naivní

Pomoc, již Tchaj-wan obdrží, by měla směřovat k odvrácení čínského útoku, ne k jeho vyprovokování. Amerika musí uvážit, s čím Si kalkuluje. Plošné bezpečnostní záruky ze strany Ameriky by mohly dodat Tchaj-wanu odvahu formálně vyhlásit nezávislost, což je pro Siho nepřekročitelná hranice. Příslib podstatně početnější americké přítomnosti na Tchaj-wanu by zase mohl Čínu přimět podniknout invazi už teď, dřív, než Američané dorazí.

Za zfušovanou invazi by nicméně Si a jeho komunistická strana draze zaplatili. Amerika potřebuje vyvážit svůj postoj: ujistit Siho, že nepřekročitelné hranice zůstanou nepřekročeny, a zároveň ho přesvědčit, že agrese s sebou nese nepřijatelná rizika. Cílem by nemělo být tchajwanskou otázku vyřešit, ale odsunout.

Tchaj-wan se dosud vyhýbal provokacím. Jeho prezidentka Cchaj Jing-wen nevyhlásila nezávislost. Aby Tchaj-wan svého souseda odradil, bude muset udělat víc – bude muset zvýšit výdaje na obranu, aby se zvládl udržet déle bez americké pomoci, a připravit obyvatelstvo, aby dokázalo odolávat „šedým“ čínským taktikám od dezinformací po ovlivňování výsledků voleb. Amerika by se měla snažit Čínu intenzivněji uklidňovat a zároveň odrazovat. Měla by se vyvarovat symbolických gest, která Čínu provokují, aniž by přitom posílila tchajwanskou schopnost se bránit. Měla by dál modernizovat armádu a shromažďovat spojence. A měla by být připravená prolomit případnou blokádu tak, že si vytvoří zásoby paliva, naplánuje letecký most, zajistí záložní internetové spojení a získá širokou podporu pro sankce.

Amerika a současný čínský režim se v otázce Tchaj-wanu nikdy neshodnou. Obě země se však chtějí vyhnout třetí světové válce. Prvních patnáct let americko-sovětské studené války přineslo děsivou hru s ohněm a takřka katastrofické přešlapy. Teprve kubánská raketová krize vedla k oživení diplomacie. Svět se nyní nachází v totožné situaci. Potenciální společný zájem Ameriky, Číny a Tchaj-wanu se bohužel rozplývá. Oba soupeřící systémy však musejí přijít na způsob, jak koexistovat bezpečněji.