Jak se přechází na zelenou. Světu budou brzy chybět miliony tun mědi
Světu bude brzy ročně scházet nejméně pět milionů tun mědi potřebné k „zezelenání“ globální ekonomiky. Řešení však zrovna zelená být nemusejí.
Když se loni v prosinci cena mědi na světových burzách přehoupla přes osm tisíc dolarů za tunu, investoři to logicky vnímali jako projev posunu k šetrnějším formám ekologicky citlivých oborů, především energetiky a dopravy. Funguje to dobře na rovině symbolické – postavte červenou měděnou kopuli, za pár let docela zezelená. Stejně dobře to funguje prakticky. Elektrický automobil potřebuje zhruba čtyřnásobek měděného drátu ve srovnání s automobilem klasickým. K výrobě solární či větrné elektřiny je ve srovnání s energií získanou z fosilních zdrojů zapotřebí hned pětinásobek.
Když v roce 2018 světová poptávka po mědi silně poklesla v důsledku americko-čínských obchodních sporů a loni zapůsobil týmž směrem koronavirus, vypadalo to s měděným byznysem nedobře. Těžařské firmy opouštěly doly jeden za druhým a plány na případnou expanzi se ocitly hluboko ve spodních šuplících.
Dnes je všechno jinak, přičemž hlavním motorem vzestupu ceny mědi v očekávání zeleného boomu je zvolení nového amerického prezidenta. Joe Biden představil plán zvaný souhrnně Revoluce zelené energie, pro nějž je adjektivum „velkorysý“ velmi střídmé. I plán prezidenta Baracka Obamy na elektrifikaci americké dopravy z roku 2009, ve své době považovaný za smělý, vedle něho vypadá konzervativně. Biden chce za zrychlení přechodu k elektromobilům a posílení obnovitelné energetiky utratit v následujících deseti letech 1,7 bilionu dolarů. Pro srovnání, americký federální rozpočet počítal pro loňský rok s výdaji ve výši 4,79 bilionu.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
