Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Jak se (ne)chovat v letadle: hrubost, jóga a žabky se neodpouštějí
Lehké opakování letecké etikety (nejen) pro byznysmeny
Pandemie covidu-19 s pomocí Zoomu zabila spoustu služebních cest. Ne však všechny. Některá osobní setkání v modravých dálkách se začínají vracet. A spolu s nimi i služební cesty letadlem. Mnohé zásady letecké etikety si člověk snadno osvojí prostě tak, že hodně a často létá. Jakožto kultivovaní pasažéři znáte rutinu nejspíš zpaměti. Přesto markantním způsobem vzrostl v porovnání s předpandemickými časy počet případů agresivního chování na palubách letadel – v Americe o padesát procent a v Británii o masivních dvě stě procent. Některým lidem by oprášení pravidel zjevně prospělo.
Zvláštní místo v pekle
Mnohá pravidla dobrých leteckých mravů platí pro jakékoli cestování. Jakožto osoba na služební cestě však nereprezentujete jen sebe sama, ale také svého zaměstnavatele, jehož logo se dost možná skví na vašem saku nebo tašce na notebook. Proto je nezbytné, abyste je dodržovali. První z pravidel začínají platit už před nástupem do letadla. Dorazte k bráně včas a stylově – neběžte jako o život, jen abyste nakonec pouze ostudně lapali po dechu, nebo ještě hůř, nenechte dvě stě osob netrpělivě čekat na palubě, zatímco si prohlížíte nejnovější vychytávky v duty free. Pro lidi, kteří předbíhají a strkají se ve frontě, je v pekle vyhrazené zvláštní místo.
Jakmile jste na palubě, nezapomínejte na to nejzákladnější. Nemějte na uších sluchátka, když na vás někdo mluví, nedělejte scénu, když se dozvíte, že kuřecí tikka došlo, a proboha, nesnažte se přímo mezi lidmi pečovat o svůj vzhled. Bosé nohy na sedadle nebo opěradle jsou velké tučné NE. Stejně jako agresivní bušení do klávesnice laptopu. Vyvarujte se sezení s koleny daleko od sebe a jogínského protahování v prostoru vyhrazeném pro palubní personál.
Pozor na alkohol. V deseti kilometrech nad zemí má, dokonce i v přetlakované kabině, kvůli nižší hladině kyslíku podstatně silnější účinky. Pokud se vám dělá při změně tlaku v kabině během vzletu a přistání zle, odpusťte si během letu vodku. Neukáznění a arogantní cestující bývají často opilí – a naopak. Ani vy, ani váš zaměstnavatel nestojíte o to, stát se tiktokovou senzací. Měli byste se chovat stejně jako palubní personál, který je naučený vystupovat slušně a profesionálně.
Pardon, sklapněte
Ekonomická třída je nejošidnější. Letecké společnosti se snaží nacpat do kabiny víc a víc sedadel, a tak se nedostává místa na nohy a váš tác s jídlem přesahuje velikost stolečku. To vám nicméně neposkytuje záminku k tomu, odložit si na stolek nohy, sklopit sedadlo, jak jen to jde, nebo cpát letuškám odpadky ve chvíli, kdy roznášejí jídlo. O úložné prostory nad hlavou se máte podělit, stejně tak o područky. Neovlivníte, kdo si vedle vás sedne, ale svoje chování ovlivnit můžete. Ocitnete-li se v bezprostředním sousedství brebentila obecného, máte plné právo říct „pardon“ a nasadit si protihluková sluchátka.
Měli byste se nejspíš vyvarovat práce na čemkoli byť jen náznakem citlivém. Jak vám dozajista šéf bezpečnosti vaší firmy pravidelně připomíná, lidé mají sklon k všetečnosti. A dokonce i ti, kdo takoví nejsou, mohou neúmyslně nakouknout do vaší tabulky. Využijte času k přemýšlení o strategii nebo si přečtěte knížku o managementu, na kterou se chystáte už celé měsíce.
Korporátní dress code se možná rozvolnil, ale transatlantické tepláky zvolte jedině tehdy, když budete mít dost času se mezi přistáním a jednáním převléct. Není v pořádku nastupovat se zarudlýma očima a v kalhotách od pyžama. Elasťáky a žabky nikoli, nehodí se k pracovnímu duchu – obzvlášť když hrozí, že by na palubě stejného letadla mohli být kolegové a klienti. Nikdy nevíte, na koho můžete narazit u pásu se zavazadly.
Šťastlivcům, kteří pracují pro firmy s tučnými cestovními rozpočty, pomůže tyto problémy usnadnit byznys třída. Můžete tam svobodněji pracovat, nemusíte při tom kopat do sedadla před vámi ani informovat spolucestujícího před sebou, že si naklonil opěradlo příliš pohodlně (což byste, mimochodem, v ekonomické třídě vůbec neměli dělat). I tak pamatujte na to, že tam nejste sami. Nezasahujte do osobního prostoru spolucestujících ani tělem, ani hlasem (že jste viceprezidentem v Goldman Sachs, ještě neznamená, že chtějí ostatní za letu poslouchat váš telefonní hovor), a už vůbec ne odérem (kolínskou s vůní hypnotického santalového dřeva před cestou pošetřete).
Většina těchto výzev odpadá v okamžiku, kdy letíte první třídou. Dostanete soukromý salonek, večeři à la carte, kvalitní šampaňské a na některých letech vám zavazadla doma vyzvednou zaměstnanci aerolinek, provedou za vás check-in a zase vás odvezou (ani tohle však s největší pravděpodobností neomlouvá žabky). Tak to alespoň autor tohoto textu slyšel. Když se nabídl, že to čistě ze studijních důvodů vyzkouší, u zaměstnavatele bohužel nepochodil. Budete si to proto muset ověřit sami. Připoutejte se a užijte si let.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
