Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Jak napsat bestseller? To nikdo neví. Ale zkuste to rychle. A nešetřete tečkami
Proč nakladatelé nedokážou vůbec odhadnout, které knihy se budou prodávat?
Tématem knih Danielle Steelové je „Rodina. Odvaha. Věrnost“, jak popisuje jeden z přebalů. Další slibuje „Bohatství. Strach. Pomstu. Lásku“. Sama Steelová říká, že píše „o tom, co se děje nám všem“. Dalo by se namítnout, že se soustřeďuje spíš na věci, které se točí kolem Bohatství. Rezidencí. Emocí s Velkými Písmeny. O poznání méně kolem situací obsahujících Daňové Přiznání. Stříhání Nehtů na Nohou. Nakupování Domácích Potřeb.
Na tom ale nesejde. Protože její knihy se prodávají v ohromných nákladech. Steelová jich napsala přinejmenším dvě stě – její poslední, „Štěstí“, vyšla v srpnu a další, „Druhé jednání“, se na pultech objeví v říjnu. Patří k nejprodávanějším autorům na světě (podle některých je nejprodávanější) a prodala přes miliardu knih.
Její romány jsou literární sedlina, kterou najdete na policích prázdninových chat po celém světě. Nevytvořila ani tak knihy, jako spíš značku: ať už jste některou z jejích knih četli, nebo ne (a většina bude tvrdit, že „nikdy“), všichni známe „Danielle Steelovou“. A literární svět ji přirozeně právě proto ignoruje.
Sračky s integritou
Knižní nakladatelství je zvláštní byznys. Jen v Británii a Americe je to kšeft v úhrnné hodnotě kolem 37 miliard dolarů, i když byste to podle literatury, kterou produkuje, sotva řekli. Soustřeďuje se totiž spíše na díla stimulující šedou kůru mozkovou než na něco tak vulgárního, jako jsou knihy, které se skutečně prodávají. Jedna z autoritativních knih o anglické literatuře obsahuje přes šedesát zmínek o „Shakespearovi“, desetkrát se tu objeví slovo „impozantní“, osmkrát „blankvers“, ale ani slovo o konceptech, jako jsou „byznys“ nebo „obrat“.
V jiném díle o literárních dějinách se sice zmiňují populární romány – ony „koláčky s marmeládou pro duši“, jak je nazval britský spisovatel William Thackeray –, ale s úšklebkem pod názvem „Problémy populární kultury“. Když napsal Gore Vidal článek o bestsellerech, otevřel ho konstatováním, že „sračky mají vlastní integritu“, a pak následovalo už jen čiré pohrdání.
Knižní byznys však na oněch opovrhovaných bestsellerech závisí. V září vyjdou tituly, o nichž nakladatelé doufají, že zafungují jako zlaté doly. Podle Marka Richardse z britského nezávislého nakladatelství Swift Press vyjdou příprava, tisky a propagace jednoho titulu na dvanáct až patnáct tisíc liber (338 až 422 tisíc korun). Podotýká, že k tomu, abyste se dostali na nulu, je potřeba prodat alespoň pět tisíc výtisků. K tomu se většina knih ani nepřiblíží: podle Nielsen BookData to loni v Británii dokázalo jen 0,4 procenta titulů. Knih Steelové se pro porovnání letos v Británii prodalo už 268 tisíc. Jsou to možná koláčky, ale právě proto je lidé hltají.
Přesto se zdá, že nakladatelé nedokážou vůbec odhadnout, které knihy se budou prodávat. Někdejší výkonný ředitel velkého nakladatelství Penguin Random House Markus Dohle loni řekl: „Úspěch je náhodný. Bestsellery jsou náhodné. Právě proto jsme Random House.“ Vybírat dopředu knižního vítěze je pro nakladatele stejné věštění jako sázet v loterii. Připisovat si zásluhy za bestseller je podle výkonného ředitele Simon & Schuster Jonathana Karpa stejné jako „připisovat si zásluhy za počasí“.
Recept na bestseller
Slovo „best-seller“ se poprvé objevilo v devadesátých letech devatenáctého století a krátce poté vznikl první autoritativní žebříček. Bleskově se vynořily vzorce. Psaní může být dobré (na špičce raných žebříčků se ocitl anglický spisovatel H. G. Wells), ale nemusí (jen si přečtěte „Šifru mistra Leonarda“ od Dana Browna). Sex prodává, ale celebrity ještě víc. „Náhradník“ prince Harryho, který vyšel v lednu, zlomil rekord nejrychleji prodávané literatury faktu.
Skupina výzkumníků z Northeastern University analyzovala v roce 2018 bestsellery New York Times téměř za osm let a vypozorovala několik všeobecných vzorců. Podle šéfky projektu Burcu Yucesoyové mají bestsellery několik společných prvků: začínající autoři by měli mít na paměti, že beletrie se prodává lépe než literatura faktu; nejlépe si vedou thrillery a romance; na známém jménu záleží (takže pište hodně); a pokud už musíte psát literaturu faktu, která se neprodává, vrhněte se na biografie, které se prodávají.
Sami spisovatelé obvykle nedokážou svůj úspěch pořádně vysvětlit. V roce 1956 napsal Ian Fleming, autor Jamese Bonda, esej o tom, jak napsat úspěšnou knihu, ve které tvrdil: „Na bestseller existuje jen jediný, velice prostý recept.“ Všechny bestsellery „mají jednu společnou vlastnost: nutí vás otočit další stránku“. Což je pravda – ale úplně se tím vyhnul odpovědi. Jo Nesbø, norský autor thrillerů, se domnívá, že dobrá próza je jako dobré jídlo: „Není nutné, abyste přesně dokázali popsat ingredience… prostě to víte, když to máte před očima a čtete to.“ Americká spisovatelka Lionel Shriverová věří, že „kdyby se dal jednoduše sledovat nějaký návod… napsali by bestseller všichni. Nikdo si nesedne a nevytvoří příběh, který si přečte možná pět lidí“.
Proberte se bestsellery New York Times a trendy začnou být zřejmější. Z deseti bestsellerů v nedávném týdnu byly tři romance; jeden thriller; čtyři napsala jediná autorka, Colleen Hooverová, autorka romantických příběhů, která svou prvotinu „Život jedna báseň“ vydala samonákladem a dokázala, že nepředvídatelnost existuje. Jen jednu z nich, „The Covenant of Water“, lze považovat za do jisté míry kvalitní literaturu. Vystupují v ní mrzoutské postavy, obsahuje spoustu přirovnání a má tendenci používat slova jako „soumračný“.
Slunce v duši
Bestsellery se často odehrávají v exotických kulisách: Fleming konstatoval, že „v mých knihách vždycky svítí slunce“. Knihy Steelové mají názvy jako „Pět dní v Paříži“ nebo „Západ slunce v St. Tropez“ (česky ale jako Pozdní láska) spíš než „Dva týdny v Glasgow“. Jejich hrdinky mívají jména jako „Lily“ a říkají věci jako „Chci jen tebe“; a jejich hrdinové pro změnu: „Máme pušky a granáty. Oni mají kalibr .50.“ Na jejich stránkách nevystupuje příliš mnoho účetních. Společné jsou i jisté stylistické tendence: Věty bývají krátké. Opravdu krátké. A opakují se. Opravdu hodně. Představte si Hemingwaye. Na dovolené.
Téměř všechny bestsellery vytěžují do mrtě jakýkoli výzkum, který jim předcházel. Poslední Danielle Steelová začíná tím, že se hrdinka dívá na Řím, na „baziliku svatého Petra a Vatikán, na kupoli San Carlo al Corso a na sever, k Ville Medici a zahradám Villy Borghese“. To je jeden ze způsobů, jak zvýšit počet slov. „Šifra mistra Leonarda“ nabízí často obdobným způsobem podrobnou prohlídku Paříže, takže si místy připadáte, jako byste přestali číst knihu a přepnuli na užvaněnou navigaci.
Nejvíc fascinující na autorech bestsellerů je ale pravděpodobně to, jak plodní jsou: James Patterson, americký autor thrillerů, vychrlil přes 340 knih (některé ve spolupráci s jinými autory). Truman Capote jednou poznamenal, že při takové rychlosti už to ani není tvoření, jen přepisování. „Nemusí to být správné, musí to být hotové,“ je společné téma autorů bestsellerů. Steelová tvrdí, že píše, dokud jí nekrvácí nehty. Fleming doporučoval napsat denně dva tisíce slov a nekomplikovat si to „příliš velkou introspekcí a sebekritikou“.
Větám v bestsellerech by trocha introspekce neuškodila – nebo alespoň druhé čtení. V jednom z nich najde postava svého milence v posteli s někým jiným a následně přemítá: „Překvapilo mě, že měl tvář stejně bezvýraznou jako zadek, který na mě zíral z postele.“ Přečtěte si tu větu několikrát a dost možná budete mít pocit, že vám pořád ještě nevydala všechna svá tajemství.
Pokud skutečně chcete napsat bestseller, ignorujte Steelovou a další romanopisce. Protože nikdo z nich nevytvořil knihu, které se v posledních deseti letech prodalo v Americe nejvíc. Byla to „Oh, the Places You’ll Go!“ od Dr. Seusse. Číslo tři byla další literární klasika „Tuze hladová housenka“ Erica Carleho. Nejen že se dětské knížky dobře prodávají, prodávají se navíc rok za rokem a budují si fanoušky napříč generacemi.
A čirou náhodou navíc dokonale splňují první formuli bestselleru: hemingwayovsky stručné věty, příjemné prostředí a, samozřejmě, dokonalé počasí. Nebo jak to popisuje Eric Carle: „Jednou ráno v neděli vyšlo sluníčko a – lup!“ Z knihy se stal celosvětový knižní zázrak.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
