Jak mluvit s Putinem

Obvykle je to špatné znamení, když jedna strana zahájí jednání tím, že vytáhne zbraň. A právě tak to může dopadnout, až se tento týden ruští diplomaté – se sto tisíci vojáky připravenými vtrhnout na Ukrajinu – sejdou se svými severoamerickými a evropskými protějšky. V sázce je budoucnost země, která se čím dál víc považuje za součást Západu, i americké role coby pilíře evropské bezpečnosti. Krize vrcholí a riziko přehmatu prudce stoupá.

Ruský prezident Vladimir Putin už své požadavky vyhlásil dopředu před jednáními, která měla začít v pondělí 10. ledna v Ženevě, o dva dny později pokračovat v Bruselu na Radě NATO–Rusko a skončit 13. ledna na zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Putin žádá, aby se NATO zřeklo dalšího rozšiřování – kamkoli, nejen o Ukrajinu a Gruzii, dvě bývalé sovětské republiky. Amerika musí přestat chránit své spojence taktickými jadernými zbraněmi a raketami krátkého a středního doletu. A Rusko chce navíc mít faktické právo veta na rozmístění jednotek a manévry ve východních částech území NATO a na vojenskou spolupráci s postsovětskými státy.

Většina těch požadavků je tak přemrštěná a natolik ohrožuje bezpečnost Evropy, že se skutečně může jednat o ultimátum, které je navrženo tak, aby muselo být odmítnuto a posloužilo jako záminka k invazi na Ukrajinu. Pokud má Putin skutečně v úmyslu jít do války, půjde do ní. Intenzivní diplomacie by ho však od toho stále ještě mohla odradit a zastavit dlouhodobý rozklad vztahů Ruska a Západu. A i kdyby jednání selhala, může z nich NATO vyjít silnější, jednotnější a připravenější čelit hrozbám.