Jak jsem nahodil s Otou Pavlem

Převozníka Proška od Berounky proslavil ve svých knihách spisovatel Ota Pavel, který se narodil právě před devadesáti lety. Pokračovatel převoznického rodu Václav Prošek to s loďkou na řece umí stejně dobře jako jeho děda i praděda

Jak jsem nahodil s Otou Pavlem
Malý Václav Prošek s maminkou (vpravo) na společné fotografii se spisovatelem Otou Pavlem (druhý zleva). | Tomáš Novák týdeník HROT

Když se z druhého břehu Berounky ozve ostrý zvuk bušení palice na zavěšené železo, převozník naskočí do pramice, zkušeně se opře do dlouhého bidla a mírným obloukem proti proudu řeky za chvilku dopluje k výletníkům. Starší manželský pár se rozhodl navštívit kraj spisovatele Oty Pavla, který právě zde, v branovském Luhu, chytil svou první rybu a teď tady má i pamětní síň. Jejich zážitek je umocněn tím, že je přes řeku přepravil vnuk převozníka Karla Proška, kterého proslavil právě Ota Pavel ve svých povídkových knihách. Sedmapadesátiletý Václav Prošek je jedním z převozníků-dobrovolníků už dlouhé roky, na Berounce pod Branovem, kde žije, tráví každoročně na konci června část dovolené.

„Mám rád tady ten klid,“ říká. Kdyby ještě Ota Pavel žil, možná by ho také zvěčnil v jedné ze svých povídek. Václav miluje rybaření, dokáže o rybách mluvit hodiny, jen málokdo má Berounku v okolí přívozu tak načtenou jako on. „Podívejte se, jak jsem pokousanej od sumce,“ ukazuje Václav podrápané ruce. „No jo no, nevzal jsem si rukavice. Ale aspoň ještě v červenci budu vědět, že se mi před prázdninami podařilo ulovit pořádnou rybu,“ usmívá se spokojeně.

Byl ještě malý kluk, když s bambusovým prutem usedával k rybníčku za vsí. Ale do Berounky poprvé nahodil až s Otou Pavlem. „To bylo v roce 1972, bylo mi devět. Ota Pavel tehdy přespal v naší chalupě, ráno jsme vyrazili ke Kouřimecké rybárně,“ vzpomíná Václav Prošek.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit