z týdeníku The Economist
Sladká Itálie. Tedy hlavně pro bohaté
Rovná daň přitahuje do Itálie milionáře z celé Evropy. Zvlášť populární je mezi Brity, kteří prchají před brexitem.

Ach, Itálie! „Škola i hřiště světa,“ jak ji popisuje jedna z postav E. M. Forstera. Města plná nejúžasnějšího umění a architektury Západu, úchvatná krajina, vynikající jídlo a slunečné podnebí. Jak úžasné místo k životu – až na ty daně, které ukousnou 23 procent už z prvního vydělaného eura a vystoupají až na 43 procent z příjmů přesahujících 75 tisíc eur (přibližně dva miliony korun).
Italský sen
Velice malý počet nesmírně bohatých lidí – těch s nejvyšší čistou hodnotou majetku, jak jsou známi v žargonu realitních agentů – žije svůj italský sen a platí přitom na jejich poměry skromné daně. Několik set z nich spadá do programu, v jehož rámci platí ročně 100 tisíc eur plus 25 tisíc za každého člena rodiny. Rovnou daň, která se vztahuje pouze na příjem občanů jiné než italské národnosti, mohou využívat 15 let. Poté, pokud není program obnoven, se beneficienti stávají subjekty běžného italského daňového režimu. Proslýchá se, že jedním z těch, kdo program využívají, je portugalská fotbalová hvězda Cristiano Ronaldo. V roce 2018, kdy program vstoupil v platnost, překvapil fotbalový svět přestupem na italskou půdu, do Juventusu.