Vybrané články
z týdeníku The Economist

Itálie potřebuje víc migrantů, ale bojí se to přiznat

Za pravicové vlády Giorgii Meloniové příliv nelegálních přistěhovalců ještě zesílil. Jak to svým voličům vysvětlí?

Itálie potřebuje víc migrantů, ale bojí se to přiznat
ilustrační foto | Profimedia.cz

Italský ministr zemědělství Francesco Lollobrigida je považován za jednoho z nejradikálnějších ministrů ultrapravicové vlády, v jejímž čele stojí jeho švagrová Giorgia Meloniová. V dubnu ho opoziční politici obvinili z propagace rasismu, když v jednom projevu podpořil konspirační teorii, podle které globální kapitalisté schvalují nahrazení Evropanů chudými imigranty, aby ušetřili na platech. O čtvrt roku později však Lol­lobrigida řekl něco, co si mohla dovolit vyslovit veřejně jen hrstka, pokud vůbec někdo, z jeho liberálních předchůdců. „Potřebujeme imigraci,“ prohlásil na sjezdu mladých Italů.

A jak. Loni se v Itálii narodilo 393 tisíc dětí, nejméně v zaznamenaných dějinách. Na trhu práce už teď zeje velká díra: průzkum mezi zaměstnavateli pro italskou obchodní komoru dospěl k zjištění, že se tento měsíc očekává 531 tisíc volných pracovních míst, přičemž téměř polovina nejspíš zůstane prázdná, protože není dost zájemců. A to v důsledku zpomaluje růst.

Zpacifikovat Salviniho

Meloniová se bude muset při řešení situace vypořádat s dvojicí problémů. Tím prvním je její koaliční spojenec a lídr Ligy (dříve Ligy severu) Matteo Salvini. Ve snaze získat zpět podporu, o niž ho připravila strana Meloniové Bratři Itálie, volá po drastičtějších opatřeních proti nelegální imigraci, jako byla ta, jež Salvini přijal na pozici ministra vnitra v letech 2018 až 2019 a která mu získala velkou popularitu. Bezpochyby doufal, že jako ministr zodpovědný ve stávající vládě za přístavy bude moci podobná opatření zavádět sám. Minulý měsíc však Meloniová předala kompletní imigrační portfolio náměstkovi kanceláře pre­miérky Alfredu Mantovanovi.

Druhý problém Meloniové spočívá v tom, že se svými stoupenci uvázla ve vlastní síti. Tvoří ji dřívější sliby a přetrvávající předsudky proti cizincům. Bratři byli až do loňska stoupenci námořní blokády severní Afriky. V červenci nastínil Lollobrigida způsob, jakým se strana hodlá vypořádat s realitou, jíž čelí: imigrace musí být legální. „A nejlépe toho dosáhneme tak, že budeme bojovat s tou nelegální,“ prohlásil.

Od roku 1998 umožňuje Itálie jen velmi omezenou imigraci ze zemí mimo EU. Pravidla klubu stanoví, že pohyb v rámci EU není nijak omezený, ten však nedokáže pokrýt potřeby italské ekonomiky. Vláda v Římě proto 19. července odsouhlasila zvýšení letošního počtu legálních vstupů do země o 66 procent na 136 tisíc a v následujících dvou letech bude toto číslo dál masivně navyšovat. V roce 2026 by měla nejkonzervativnější italská vláda od konce druhé světové války povolit vstup do země 452 tisícům lidí. Počet legálních příchozích přesto pokryje sotva polovinu potřeb ekonomiky.

Prostě to nejde

Druhá polovina vládní imigrační politiky se s tím zdá být v rozporu, pokud ji neoznačíme přímo za krutou. Vláda omezila čas, který mohou lodě neziskových organizací strávit zachraňováním migrantů ve středomořských vodách, tím, že je nutí, aby lidský náklad vozily do přístavů na severu země.

Řím spolupracoval s EU na dohodě, podle které dostalo Tunisko jednu miliardu eur výměnou za to, že omezilo počty odplouvajících ze svých břehů. Od chvíle, kdy vešla dohoda v platnost, byly údajně stovky obyvatel subsaharské Afriky vypovězeny z Tuniska a odvezeny na Saharu, kde byly ponechány bez jídla a vody při teplotách přesahujících čtyřicet stupňů Celsia. Minimálně 27 lidí zemřelo.

Nic z toho však nevedlo k žádné změně. Ke konci srpna dorazilo do Itálie po moři 114 589 lidí – jen o něco méně než ve stejné době v roce 2016, kdy jich byl rekordní počet: 115 068. To Meloniové ztrpčuje život ještě z dalšího důvodu. Spolu se svými spojenci a konzervativními médii celé roky přesvědčovala Italy, že migrace z Afriky (jež ani omylem nepokrývá celou nelegální italskou imigraci) představuje vážnou hrozbu. Vláda v reakci na rostoucí počet lidí připlouvajících do země po moři vyhlásila nouzový stav. Pravicové strany se dostaly k moci také proto, že přesvědčily velkou část svých voličů o tom, že dokážou imigrační vlnu zastavit. Meloniová má čas do evropských voleb v příštím roce, aby přišla na způsob, jak lidem vysvětlit, proč to prostě nedokáže. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com