I tady bojujeme se „šmejdy“

Lékaři a pojišťovny se připravují na „oficiální“ nástup telemedicíny. Jak je na tom Česko v současnosti? „Máme minimálně deset silných skupin, které telemedicínu pro své pacienty realizují poctivě, a to bez ohledu na praktickou absenci úhrad,“ říká Táborský.

Řada lidí si pod pojmem telemedicína představí lékaře, kterému zavoláme o vystavení receptu nebo rychlou konzultaci. Je to správně?

V posledním roce toto téma ve společnosti rezonuje nejen v souvislosti s pandemií covidu-19 s cílem dostupnosti lékařské péče pro majoritu chronických pacientů. Je ale pravdou, že i přesto povědomí o této problematice není napříč všemi vrstvami společnosti valné. Z jedné z provedených analýz například vyplynulo, že jen třináct procent dotazovaných občanů má alespoň hrubou představu o tom, co jim tento systém zdravotní péče nad rámec standardních služeb definovaných ze zákona může přinést.

Jak si tedy představit skutečně kvalitní telemedicínu?

Telemedicína má řadu definicí. Jako nejčastější je ale uváděna možnost dálkové monitorace fyziologických parametrů pacienta s cílem optimalizace diagnostiky a léčby již známého onemocnění. Sám jste zmínil, a průzkum to potvrdil, že lidé vnímají tuto problematiku zúženě ve smyslu telekonzultace pacient–lékař a obráceně na bázi videochatu, žádosti o zaslání e-receptu, e-neschopenky. Ty jsou ale jen zlomkem. Problematika je výrazně komplexnější. Jde o systémovou digitalizaci medicíny v návaznosti na komplexní digitalizaci státní správy, která nám stále chybí. Proto se pojem telemedicína nahrazuje stále více definicí digitální medicíny.