z týdeníku The Economist
Pozor na slídily. Záření z wi-fi routeru dokáže vykreslit plastický obraz činnosti v místnosti
I malá wi-fi může způsobit velký problém

Stejně jako všechny rádiové vlny procházejí wi-fi signály drobnými změnami, když narazí na objekty – včetně lidských bytostí. Ty mohou odhalit informace o tvaru a pohybu daného objektu stejným způsobem, jakým pištění netopýrům prozrazuje překážky a kořist.
Na základě této premisy začali Jiaqi Geng, Dong Huang a Fernando De la Torre z pittsburské Carnegieho Mellonovy univerzity uvažovat o tom, zda by bylo možné využít wi-fi k zaznamenání chování lidí v jinak nepozorovatelných místnostech. Z jejich studie zveřejněné na webu arXiv vyplývá, že to jde.
Práce nazvaná DensePose from Wi-Fi popisuje, jak nechali zpracovat wi-fi signály z místnosti vybavené adekvátními routery algoritmem umělé inteligence naučeným vnímat signály vydávané lidmi věnujícími se různým známým aktivitám. Algoritmus dokázal rekonstruovat pohybující se digitální portréty jednotlivců v místnosti, které jsou označovány za odhady polohy.
Kde se to hodí
Geng, Huang a De la Torre nejsou první, koho napadlo, že by to mohli udělat. Zdá se ale, že se jim povedlo dosáhnout značného pokroku. Při dřívějších experimentech se na základě sedmnácti „vektorových bodů“ těla, jako jsou hlava, hrudník, kolena, lokty a ruce, podařilo získat dvourozměrný odhad polohy. Nová studie v porovnání s tím popisuje dvouapůlrozměrné portréty, které sledují 24 vektorových bodů.
Podle Huanga nyní tým pracuje na vylepšené verzi schopné generovat trojrozměrné rekonstrukce postav sledující tisíce vektorových bodů. Využívají při tom navíc obvyklé antény stejného typu, jaké najdete v domácích wi-fi routerech. Dřívější verze se spoléhaly na výkonnější verze vybavení.
Detailní wi-fi sledování standardním routerem jistě najde široké uplatnění. Geng, Huang a De la Torre hovoří o tom, že by se dalo využít při „monitorování aktuálního stavu starších osob“. Tým z Floridské státní univerzity pod vedením Yiliho Rena, pracující na stejné technologii, navrhuje, že by jej bylo možné využít při interaktivním hraní a monitoringu cvičení. V roce 2016 demonstrovali Dina Katabiová, Mingmin Zhao a Fadel Adib z Výzkumného ústavu počítačové vědy a umělé inteligence Massachusettského technologického institutu, jak wi-fi dokáže, stejně jako rádiový signál, na dálku detekovat dobrovolníkův tlukot srdce (a tím pádem i jeho nebo její emoční stav).
Kdopak to platí
Tyto nápady však jen odvádějí pozornost od využití, kterého by se takový systém s naprostou jistotou dočkal v prvé řadě: bezpečnosti a špionáže. V roce 2018 například Zanzi Zhu z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře demonstroval spolu se svými kolegy, jak by hackeři usazení před něčím domovem mohli zachycováním příchozích wi-fi signálů sledovat pohyb lidí uvnitř (byť v té době ještě nedokázali jejich pozice vizualizovat).
Snadno si představíme, koho by mohla zajímat schopnost změnit wi-fi síť v jakékoli budově v miniaturní panoptikum. Huang odmítá prozradit, kdo jeho tým financuje. Další jejich projekt – vývoj techniky k detekci konkrétního lidského chování na záznamech z bezpečnostních kamer – platí IARPA, výzkumný hub Úřadu ředitele tajných služeb, jenž dohlíží na americké špiony.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.