Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Jak se obejít bez Huawei. Šanci dostává technologie OpenRAN
Při budování 5G sítí nemusí Západ spoléhat ani na Huawei, ani na Skandinávce. Technologie OpenRAN si zaslouží šanci.
Ta zpráva mezi vším tím humbukem kolem lockdownů a amerických voleb téměř zanikla. Mobilní operátor minulý týden oznámil, že v Británii použije při budování 5G sítí technologii zvanou OpenRAN, kterou nahradí část komponentů od Huaweie, čínské firmy, jejíž produkci čím dál víc (nejen) západních zemí považuje při budování mobilních sítí páté generace za bezpečnostní riziko. Je to signál, že tolik diskutované dilema s Huaweiem není tak neřešitelné, jak se zdálo – a připomínka, že OpenRAN si zaslouží větší podporu soukromého sektoru i vlády.
V posledních letech vede Amerika kampaň proti Huaweii, který si vypracoval dominantní pozici na globálním trhu s 5G systémy. Austrálie, Kanada a Japonsko už Huawei vyřadily z účasti na stavbě svých 5G sítí. V červenci oznámila Británie, že vyřadí ze svých systémů komponenty od Huaweie, a 20. října zakázalo použití dílů od čínského výrobce i Švédsko. Další státy budou zřejmě následovat.
Drahé kopačky
Problém je, že náklady na odkopnutí Huaweie jsou vysoké – riskujete závislost na dvou velkých severských firmách, Nokii a Ericssonu, zbylých dvou velkých dodavatelích 5G komponentů. Z dlouhodobého hlediska je duopol špatný jak pro soutěž, tak pro inovace. A v krátkodobém horizontu není ani jedna z těchto firem neomylná. Zvlášť Nokia má potíže. Na konci října oznámila meziroční pokles tržeb o sedm procent a její akcie se v reakci na to propadly téměř o 20 procent. Nový šéf Nokie prohlásil, že jeho společnost v 5G „zjevně zaostává“.
OpenRAN je alternativa jak k Huaweii, tak k severské dvojici. Dohromady se související technologií zvanou síťová virtualizace mění pravidla hry. Abyste pochopili proč, srovnejte si pevnou linku s moderním smartphonem. První je kusem hardwaru určeným k telefonování se součástmi vyrobenými na míru, zatímco druhý je v podstatě počítačem řízeným softwarem, který se vypořádá s jakoukoli aplikací, jež splňuje určité technické parametry.
Konvenční mobilní sítě se skládají ze specializovaného vybavení, zatímco OpenRAN využívá převážně sériový hardware, který si kódováním upraví pro vlastní potřeby. Veškeré součásti používají standardní rozhraní, takže poskytovatelé mohou libovolně kombinovat produkty různých dodavatelů – což dnes nejde. Operátoři mají lepší přehled o tom, co se děje v jejich sítích, a mohou se vyhnout komponentům, kterým nedůvěřují, jako jsou například čínské čipy. Mohou také ušetřit spoustu peněz a pružněji reagovat.
OpenRAN se pomalu začíná rozjíždět. Minulý měsíc rozběhl na bázi OpenRAN operátor Rakuten Mobile první světovou 5G síť – japonský operátor díky tomu snížil vstupní investice o 40 procent. V OpenRAN lze také některé služby rozběhnout do pár minut, místo aby to trvalo měsíce, jak je to běžné u konvenčních sítí. V září se Telefónica, která má na 260 milionů zákazníků v Evropě a Latinské Americe, spojila s Rakutenem a do roku 2025 hodlají sítě založené na OpenRAN spustit po celém světě. V Americe začal síť na stejné technologii budovat satelitní operátor Dish. Na tuto technologii začínají naskakovat i další výrobci hardwaru – s výjimkou Huaweie. Přednedávnem ohlásil Ericsson svůj první produkt na bázi OpenRAN.
Hadi v OpenRAN ráji
Ani OpenRAN není úplně bezproblémový. Dodavatelský řetězec není otestovaný, a pokud by na tuto technologii najednou přešlo víc mobilních operátorů, může při dodávkách docházet k různým zpožděním. Rakuten nasadil OpenRAN v japonských městech, ale někteří odborníci mají obavy, že by technologie v hustě zalidněných oblastech nemusela spolehlivě fungovat – většina operátorů včetně Vodafonu ji proto nejprve chce otestovat na venkově. Integrace mnoha různých produktů, z nichž se síť OpenRAN skládá, je obtížná. A také je pravda, že tato technologie sice snižuje potenciální bezpečnostní hrozbu z Číny, ale zároveň vytváří nový prostor pro hackery.
To všechno znamená, že se do hry musejí vložit vlády. S úzkými hrdly v dodavatelském řetězci mohou například pomoci povzbuzením investic do vývoje specializovaných čipů, které pohánějí antény, a také do laboratoří, které by testovaly jednotlivé součásti sítí. Tedy přesně to, co už v Americe navrhovali někteří zákonodárci. Měly by také po vzoru Japonska podpořit společné standardy pro výrobce komponentů a operátory mobilních sítí, které by řešily bezpečnostní otázky a vyžadovaly alespoň částečnou shodu s OpenRAN. Máme-li si vybírat mezi monolitickou, ne zcela důvěryhodnou čínskou firmu a vratkým západním duopolem, není příliš o co stát. Mnohem lepší by bylo umožnit rozkvět nového typu technologie.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
