Ve vládní koalici to začíná pěkně skřípat. Proč všichni zatím dělají, že to nevidí?

Eurovolby zesílí vnímání zásadní programové rozpolcenosti celé vládní koalice a jejich dopad na domácí politiku bude mnohem silnější, než bývalo zvykem

Ve vládní koalici to začíná pěkně skřípat. Proč všichni zatím dělají, že to nevidí?
Ve vládní koalici to začalo skřípat a ukazuje se, jak k sobě mají vládní strany názorově vlastně daleko | foto Profimedia.cz

Ve vládní koalici to začalo skřípat a ukazuje se, jak k sobě mají vládní strany názorově vlastně daleko. Tedy přesněji, daleko k sobě mají především ODS a zbytek sestavy. A to dělení je zřetelně na klasické pravolevé politické ose.

Střet významně zasahující do akceschopnosti kabinetu hoří pochopitelně především při přípravě úsporného balíčku, kde mimo ODS není vidět ani náznak ochoty k masivnějším úsporným opatřením. Kromě Stanjury a škrtání míst na financích i redukce Finanční správy nikde nic podstatného nevidíme. Spíše naopak. Rakušan požaduje přidat policistům, lidovec Jurečka s pirátskou poslankyní Richterovou tlačí další miliardy na navýšení nejdelší rodičovské v Evropě a ve výčtu by se dalo pokračovat.

Válka o voliče

Naopak je to u daní, které chtějí mohutně navyšovat Starostové, ale takzvané vyšší progresi by se vůbec nebránili třeba lidovci. Mluví se i o progresivním zdanění firem a nepřekvapí, když se Piráti vrátí se svou sektorovou daní, kterou prosazovali už před rokem.

To je vše celkem pochopitelné a vyplývá to z přirozeného tíhnutí k zájmům voličských skupin, na něž se tyto partaje zaměřují. Nepochopitelná je ale míra neloajality k společné vládě, když někdo pouští do médií analytické scénáře zvýšení DPH nebo na druhou stranu předkládá veřejnosti celé vlastní koncepty reformy rozpočtu, ačkoli předseda této partaje sedí na vnitru, a nikoli na ministerstvu financí.

A navíc to celé staví na navýšení daní, které je pro jinou stranu od samého počátku nepřijatelné. Tahle veřejně vedená válka o voliče a hra na opozici uvnitř vlády má poměrně zásadní dopad na podporu veřejnosti pro nutná a bezesporu nepopulární opatření.

A nyní do toho vstupují blížící se volby do europarlamentu, které jsou sice až více než za rok, ale již nyní vzbuzují vášně v koalici Spolu, kde europoslanci ODS prostě nevidí moc styčných politických ploch se svými koaličními partnery TOP 09 a lidovci, kteří jako kovaní eurofederalisté hlasují většinou úplně opačně.

Zejména v klimatických opatřeních kolem Green Dealu jsou to hodně často neslučitelné postoje. Představit si na jedné kandidátce Alexandra Vondru s Luďkem Niedermayerem je sice možné, ale obtížnější je představit si voliče, který takový lístek hodí do urny.

Zamaskovat rozdíly

Jenže topkaři a lidovci se bez vehiklu ODS podle volebních preferencí vůbec nemusejí do europarlamentu dostat. A tak se tváří, že vlastně žádné ideové a programové rozdíly neexistují. Ale opravdu lze předpokládat, že voliči budou dál volit podle nějakých stranických kritérií, z nichž nejpodstatnější je „proti Babišovi“, nebo „s Babišem“?

Anebo v těch eurovolbách budou hlasovat i o zákazu spalovacích motorů, povinném zateplování a zdražování vytápění povolenkami či dotování solárníků z jejich daní, pro něž významná část našich doleva orientovaných vládních europoslanců zvedala nadšeně ruce?

Eurovolby bezpochyby zesílí vnímání zásadní programové rozpolcenosti celé vládní koalice, a jejich dopad na domácí politiku tak bude mnohem silnější, než bývalo dříve zvykem.