Když se před časem střetl naštvaný německý kněz s římským papežem, bylo z toho krvavé schizma, jež křesťany i dnes, 500 let poté, nepřestává rozdělovat. Aktuální rozepře mezi německými katolíky a Vatikánem znějí méně hrozivě.
Ale to, co nejvíc znepokojovalo Martina Luthera, tedy prodej odpustků, jimiž se smývaly hříchy, nebylo nejspíš o nic skandálnější než odhalení sexuálního zneužívání kněžími, které v posledních letech otřásá katolickou církví.
V 16. století vedl hněv vůči kněžím k introspekci a k volání po reformě. Dnes se situace opakuje. Obzvlášť hlasitě se ozývají němečtí katolíci, kteří tvoří přibližně polovinu všech křesťanů v zemi (a ti tvoří polovinu celé německé populace).
Volání německých katolíků po takových změnách, jako je umožnění zastávat kněžský úřad ženám, udělování svátosti manželské při sňatcích gayů a přehodnocení učení o sexualitě, dosáhlo takové intenzity, že jej nyní podporují i němečtí kněží. Patří k nim většina německých biskupů a 62 z nich se v polovině listopadu vypravilo do Říma na pravidelnou návštěvu Svatého stolce, která se koná každých pět let.
Otázky věřících
Počet německých věřících se rychle zmenšuje – od roku 2000 přišla církev o pětinu oveček –, a tak jsou obavy biskupů pochopitelné. Přesto se zdá, že jejich prosby nebyly v Římě vyslyšeny. Krátce před jejich příjezdem papež František veřejně podotkl, že jedna protestantská církev v Německu bohatě stačí. S delegací pak rozhodně nejednal s žádnou velkou úctou a navštívil jen jedno ze dvou plánovaných setkání.
Na konci návštěvy popsal limburský biskup a hlava Německé biskupské konference Georg Bätzing hovory s vatikánskými představiteli jako „strohé, leč civilní“. Přislíbil, že se německá církev nevydá vlastní cestou, varoval však také, že „chce a musí poskytnout odpovědi na otázky věřících“.
Po návratu domů vypálila německá církev varovný výstřel, když přijala pro své zaměstnance nové pracovní předpisy, jež se staví smířlivěji mimo jiné k rozvedeným ženám a homosexuálním mužům.
Bohatí Bavoráci
Německé větve protestantské i katolické církve jsou nezvykle bohaté, protože jim věřící prostřednictvím daní odvádějí „desátek“. Osm až devět procent daně z příjmů, které němečtí katolíci automaticky odevzdávají církvi, dalo v roce 2021 odhadem dohromady 6,7 miliardy eur.
Carsten Frerk, autor dvou knih o církevních financích v Německu, podotýká, že to je více než šestinásobek toho, co ročně církvi věnují Italové. A jen zlomek bohatství německé církve putuje přímo do Vatikánu, velká část německých financí slouží k podpoře globálních aktivit katolické církve. A o ty papež František jistě nechce přijít.