Vybrané články
z týdeníku The Economist

Hledá se sinolog. Zájem o čínská studia na Západě zůstává chladný

Může Západ soutěžit s Čínou, když jí nebude rozumět?

Hledá se sinolog. Zájem o čínská studia na Západě zůstává chladný
ilustrační foto | Shutterstock.com

Nastupující americký prezident Joe Biden označuje Čínu za „největšího konkurenta“ Spojených států. Přesto zásadní role Číny v pozornosti odborníků na zahraniční politiku ve Washingtonu a na celém Západě zdaleka neodpovídá zájmu, který jí věnuje akademická obec. Navzdory čínské snaze o propagaci svého jazyka – a vlně pozornosti západních škol, která se zvedla před pár lety – zůstává nadšení pro čínská studia na univerzitní úrovni značně vlažné. Částečně jsou na vině obavy z Číny a omezení z nich plynoucí. 

V Británii počet osob studujících na univerzitách sinologii od roku 2017 klesá. Podle londýnské Čínské univerzitní komise, která v Británii čínská studia propaguje, se počet studentů snížil loni o dalších 90 na aktuálních 1434. Australský průzkum provedený loni mezi 16 univerzitními přednášejícími, jejichž odborný zájem zahrnuje Čínu, potvrdil obdobný trend. Jeden z tamějších akademiků se nechal slyšet, že počet Australanů studujících čínštinu nebo s Čínou související témata na univerzitě se v posledních pěti letech „očividně snížil“. Další si stěžoval na to, že se australští sinologové „postupně vytrácejí“.

V roce 2013 dosáhl počet studentů, kteří se na amerických univerzitách zapsali do programů, v jejichž rámci se studuje čínština, 60 tisíc. Průzkum provedený o tři roky později zjistil, že jejich počet klesl o osm tisíc. Studenti, kteří mají vážný zájem o Čínu, obvykle stráví nějaký čas v tamějších kampusech. V letech 2018 až 2019 celkový počet Američanů studujících v zahraničí vzrostl o 20 procent. V Číně se však navzdory úsilí Baracka Obamy, jenž během působení v prezidentském úřadu povzbuzoval americké studenty, aby do říše středu odjeli, o stejný díl snížil. To pro budování základny odborných znalostí o zemi, která je pro americké zájmy tak důležitá, nevěstí nic dobrého.

Prokletí znaků

Existuje několik důvodů, proč se západním studentům nijak zvlášť nechce pouštět se do sinologických studií. V prvé řadě je tu prokletí, které toto akademické pole sužovalo odnepaměti – překážka v podobě jazyka tak odlišného od všech západních, že musíte se namemorovat stovky znaků, jen abyste vůbec získali základní gramotnost. Ti, kdo studují čínštinu ve škole, se ji obvykle naučí jen natolik, aby si uvědomili, jakou výzvu představuje její skutečné osvojení. 

Související problém představuje fakt, že řada rodilých mluvčích mandarínštiny, kteří absolvovali univerzitní studia v Číně a na Západě, umí plynně anglicky. Pracovních příležitostí pro využití mandarínštiny v západním obchodním světě je v posledních letech možná víc, zároveň však mezi zájemci o takové pozice vzrostla i konkurence. Lidé, kteří vyrostli v Číně, mají obvykle výhodu, a to nejen jazykovou – bývají schopni otevřít svým zaměstnavatelům ve své domovině dveře.

V poslední době začalo působit jako výrazný odpuzovač potenciálních sinologů stále represivnější politické klima. Loni na londýnské King’s College zvažovali otevření bakalářského programu čínštiny, ale nakonec od plánu upustili. Fakulta zjistila, že je mnohem vyšší poptávka po existujícím programu z japonštiny. „Lidi to více táhne k Japonsku z kulturního hlediska – mají rádi mangu, anime a online hry,“ vysvětluje tamější profesor sinologie Kerry Brown. Čína neumí zaujmout. Podle akademiků studenty odrazuje její cenzura internetu a dalších médií a znečištění ovzduší ve městech. 

Sinolog headhunterem

Poté, co bývalý britský akademik Phil Entwistle dokončil v roce 2015 Ph.D., přijala ho jedna irská univerzita, aby přednášel o vztazích mezi Čínou a Evropou. Zjistil, že řadu jeho kolegů nespecializujících se na Čínu jeho zájem o ni šokoval. „Říkali mi věci jako: Proč ses rozhodl studovat tak otřesný režim? My s Čínou nechceme mít nic společného – podívej se, co se tam děje.“ 

Entwistle alespoň prozatím ztratil naději, že by mohl dělat jakoukoli užitečnou práci související s Čínou, „vzhledem k tomu, co se děje“, a momentálně pracuje jako headhunter. 

Pro ty, kdo v oboru zůstanou, je studium Číny čím dál složitější. Minxin Pei z kalifornské Claremont McKenna College říká, že „od konce maostické éry to nikdy nebylo těžší“. 

Pryč jsou relativně otevřené časy devadesátých a nultých let. Poté, co se čínským vůdcem stal v roce 2012 Si Ťin-pching, začala země posilovat restrikce pro práci západních akademiků v zemi. Čínské archivy a databáze jsou čím dál hůř přístupné a je mnohem složitější získat víza a domluvit pohovory.

Průzkum prováděný v roce 2018 mezi sinology v několika západních zemích a v Hongkongu dospěl ke zjištění, že celé třetině z nich v předchozích deseti letech odmítli povolit vstup do Číny nebo jim nebyl umožněn přístup do archivů. Téměř desetina byla „pozvána na čaj“ – což je eufemismus pro varování ze strany čínských úřadů. Jean-Pierre Cabestan z Hongkongské baptistické univerzity popisuje, že mnozí akademici radí svým postgraduálním studentům, že by měli svou specializaci přesunout raději na jiné pole, neboť výzkum v Číně může být obtížný, nebo dokonce nebezpečný.

Někteří akademici se teď drží od Číny dál, protože jim hrozí, že by je tam zadrželi. Jejich obavy posílilo zatčení dvou Kanaďanů, politického analytika Michaela Kovriga a obchodníka Michaela Spavora, v roce 2018. Uvěznění obou mužů interpretovala řada západních pozorovatelů jako známku sílící čínské ochoty využívat chatrná obvinění z ohrožení národní bezpečnosti proti cizincům ze zemí, s nimiž vedou spory. 

Akademici specializující se na citlivé oblasti, jako je politika, se mají obzvlášť na pozoru. Iwataniho Nobua z Univerzity Hokkaidó, zaměřujícího se na moderní čínské dějiny, zadrželi loni na dva měsíce kvůli podezření ze špionáže. Podle japonských médií byl obviněn z toho, že v Číně nakupoval knihy pojednávající o událostech předcházejících komunistickému převratu v roce 1949.

Akademici narození v Číně, kteří tvoří čím dál větší podíl na sinologických oborech na Západě, jsou vystaveni ještě většímu riziku. Čínská policie často s emigranty jedná stejně jako s čínskými občany bez ohledu na to, jaké mají aktuálně státní občanství. To může znamenat, že s nimi bude v případě, že budou zatčeni, nakládáno podstatně hruběji. O tématech považovaných v Číně za citlivá obvykle nemluví ani v bezpečí zahraničních kampusů, neboť mají strach, aby čínské úřady neobtěžovaly jejich příbuzné nebo jim samotným nezakázaly do rodné země přicestovat.

Západním vládám a firmám, které s Čínou spolupracují, to dělá čím dál větší starosti. Aby mohly uvážlivě reagovat, musejí rozumět čínským motivacím. Pokud nebudou mít k ruce dostatek sinologů, kteří by je labyrintem provedli, bude nevyhnutelně docházet k chybám.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.