Hlava XXI. Vojáky v Afghánistánu zradila kultura vylhaného optimismu
Vojáci od těch v afghánském terénu až po ty v kancelářích v Kábulu i katarském Dauhá dobře věděli, že situace je kritická. A ač to zní neuvěřitelně, nekonali podle toho.
Wahídalláh Hášimí má jasno. „V Afghánistánu nebude žádný demokratický systém vlády, protože v naší zemi nemá žádné základy,“ citovala jej minulý čtvrtek agentura Reuters. „Nebudeme diskutovat o tom, jaký politický systém máme zavádět, protože je to jasné. Je to právo šaría a tím to končí,“ řekl novinářům jeden z prominentů nové tálibánské elity.
Slyší-li to západní ucho, jako první zpozorní nad avizovaným nedostatkem diskuse. Ani Afghánci – dost možná většina z nich – nejsou vládním návratem banditů v kabátě přísné teokracie nijak nadšeni. Co však Hášimímu nelze upřít, je dávka realismu. Jestliže jeden ze zásadních problémů Afghánistánu tkví v obtížnosti prosazování centrální moci z kábulské citadely do odlehlých oblastí země, pak Tálibán nejspíš odvádí svoji práci efektivněji než vláda, kterou drželi u moci Američané.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
