Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Henry Kissinger varuje před třetí světovou válkou. Americko-čínské soupeření mu připomíná situaci před rokem 1914
Amerika a Čína se musejí naučit spolu žít, mají na to necelých deset let, říká bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger.
V Pekingu usoudili, že Amerika udělá vše pro to, aby Čínu udržela při zemi. Ve Washingtonu skálopevně věří, že se Čína snaží vystrnadit Spojené státy z role hlavní světové velmoci. Chcete-li slyšet střízlivou analýzu této sílící nevraživosti – a plán na odvrácení války supervelmocí –, musíte se vydat na návštěvu do 33. patra jednoho mrakodrapu na centrálním Manhattanu, do kanceláře Henryho Kissingera.
Za necelý týden, 27. května, bude Kissingerovi sto let. Nikdo ze současníků nemá větší zkušenosti s mezinárodní politikou, nejprve jako akademik studující diplomacii 19. století, potom jako americký poradce pro národní bezpečnost a ministr zahraničí a posledních 46 let jako konzultant a vyslanec monarchů, prezidentů a premiérů. Kissinger má obavy: „Obě strany samy sebe přesvědčily, že je pro ně ta druhá strategickým nebezpečím,“ říká. „Směřujeme ke konfrontaci velmocí.“
Na konci dubna The Economist víc než osm hodin hovořil s Henrym Kissingerem o tom, jak by se dalo zabránit tomu, aby soupeření Číny a Ameriky přerostlo ve válku. Slavný diplomat je dnes shrbený a pohybuje se jen s obtížemi, ale jeho mysl je stále ostrá jako břitva. Když uvažuje o svých nadcházejících dvou knihách o umělé inteligenci a povaze aliancí, dívá se mnohem raději do budoucnosti, než aby se přehraboval v minulosti.
Kissingera znepokojuje sílící soupeření Číny a Ameriky o technologickou a ekonomickou nadvládu. V době, kdy se Rusko řítí na čínskou orbitu a východní křídlo Evropy zastínila válka, má Kissinger obavy, že by AI mohla znásobit čínsko-americkou rivalitu.
Po celém světě se tak rychle a tak zásadně mění rovnováha sil i technologická podstata vedení válečného konfliktu, že mnoho států postrádá ustálený princip, na němž by se dal vybudovat nějaký řád. A pokud jej nenajdou, mohou se uchýlit k použití síly. „Jsme v klasické situaci jako před první světovou válkou,“ říká Kissinger, „kdy ani jedna strana není ochotna k politickým ústupkům a jakékoli narušení rovnováhy může mít katastrofální následky.“
Mnoho lidí Kissingera nenávidí za roli, kterou sehrál ve vietnamské válce, a považuje jej za válečného štváče, ale on sám pokládá za středobod své celoživotní práce snahu odvrátit konflikt mezi velmocemi.
Poté, co sám zažil řádění nacistů, kteří mu při holocaustu zavraždili třináct blízkých příbuzných, dospěl k přesvědčení, že jedinou možností, jak zabránit dalšímu zničujícímu konfliktu, je realistická diplomacie, ideálně posílená o sdílené hodnoty.
„To je problém, který se musí vyřešit,“ říká. „A myslím, že jsem snaze jej vyřešit zasvětil celý život.“ Podle jeho názoru závisí osud lidstva na tom, jestli se spolu Amerika a Čína naučí vycházet. A domnívá se, že především kvůli rychlému rozvoji umělé inteligence se to musejí naučit do pěti, maximálně do deseti let.
Celý text vychází v aktuálním vydání týdeníku Hrot.
