Gottfried Leibniz: Hudba je aritmetické cvičení

Odevšud slyšíme, že hodnoty osvícenství jsou ohroženy. Z jedné strany je někdo papežštější než papež, odjinud poturčenec horší Turka, k tomu QAnon, antivaxeři a Blatný. Rubrika Tardis mluvila s mužem, jenž má s ochranou osvícenského pokladu své zkušenosti, protože jej sám tahal ze země: s Gottfriedem Leibnizem (1646–1716)

Gottfried Leibniz: Hudba je aritmetické cvičení
Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Chtěli bychom, abyste nám stručně okomentoval současný světový vývoj. Tedy dožije se generace dnešních technologických mágů nesmrtelného života na Marsu?

Příroda se nepohybuje přískoky. Ničeho nelze dosáhnout najednou, což je jeden z nádherných přírodních zákonů a zároveň jeden z nejlépe prokázaných. Zákon kontinuity říká, že příroda neskáče.

Kterého z dnešních politiků, vědců a podnikatelů obdivujete nejvíce?

Nezlobte se. Kdo rozumí Archimedovi a Apolloniovi z Pergy, má sklon méně obdivovat výkony výtečných mužů dob pozdějších.

Moment, co takový Isaac Newton? O něm jste mluvil vždy v dobrém.

Ano, když si vezmete matematiku od začátku světa až do doby, v níž žil Newton, pak víc než polovic veškeré práce odvedl právě Newton.

Ale co třeba současní filozofové? Bere vás víc Slavoj Žižek, nebo Roger Scruton?

Být filozofem znamená spíš než co jiného napřed rozkopat hromadu prachu a pak si stěžovat, že není nic vidět.

Co si myslíte o ambici psychologie dopátrat se analyticky podstaty myšlení?

Kdybychom měli kouzelnickou schopnost zmenšit se a vlézt do něčího mozku, zatímco by dotyčná osoba myslela, viděli bychom všechny ty pumpy, písty a páky, takže bychom je jistě mohli dokonale mechanicky popisovat, až bychom popsali činnost mozku kompletně. Ale takový popis by obsahoval právě pouze písty, pumpy a páky. Nebyla by v něm ani zmínka o jakékoli myšlence.

Americký prezidentský historik Robert Dallek kdysi řekl, že k poznání dobra nepotřebujeme zlo. Souhlasíte?

Kdo neochutnal nic hořkého, nezaslouží si nic sladkého. Nevěřím tomu, že svět bez zla, jehož řád by byl lepší než ten náš, je možný; kdyby tomu tak bylo, existoval by namísto toho našeho. Je proto nezbytné věřit, že směsice zla vyprodukovala i to nejvyšší možné dobro. Veškeré tendence směřují k dobru, ale některé části dobra nejsou kompatibilní s jinými, proto jejich kombinace musí směřovat ke zničení jisté části dobra, a tudíž k vytvoření jistého množství zla.

Zkusme to brát jako možný způsob vysvětlení vzniku, například, současné české vlády. Měl byste k ní jako k celku nebo k jejím jednotlivým členům specifi cký komentář?

Nic se neděje bez příčiny. Na druhé straně, každá mysl má svůj obzor pevně stanoven vzhledem ke své současné intelektuální kapacitě, ale ne vzhledem ke své budoucí intelektuální kapacitě.

Je to důvodem k optimismu?

Vše, co je možné, se dožaduje existence…

Kromě jiného jste byl velkým milovníkem hudby. Proč?

Hudba je nevědomé počtářské cvičení. Radost, kterou máme z hudby, je radostí z aritmetického cvičení mysli, která neví, že počítá.

Platí to i o třeba o rapu?

Je jednodušší být originálně pomatený než originálně moudrý.

Co chybí dnešnímu světu ve srovnání s tím, který jste před třemi sty lety znal?

Zvyk jednat ve shodě s moudrostí.

Je to podle vás nevratné?

Přítomnost je nasycena minulostí a těhotná budoucností. Slova „Zde najdete dokonalý klid“ lze napsat pouze na hřbitovní bránu.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní