Frédéric Bastiat: Akt izolace je začátkem války

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Po pandemii koronaviru hovoříme o tom, že byla chyba přemístit průmysl do daleké Číny jen kvůli úspoře nákladů a měli bychom ho vrátit zpět. Co si o tom myslíte?

Pojďme si personifi kovat zemi a představme si ji jako jedinou bytost s třiceti miliony ústy a šedesáti miliony rukou. Vyrobí hodinky, které chce vyměnit s Belgičany za deset centů železa. Ale my řekneme: „Vyrob si železo sám.“ „Nemohu,“ odpoví, „to by trvalo příliš dlouho. Nemohl bych udělat více než pět centů za stejnou dobu, za kterou vyrobím jedny hodinky.“ „Utopický snílku,“ odpovíme, „to je přesně důvod, proč ti zakazujeme vyrobit hodinky a nařizujeme vyrobit železo. Nevidíš, že zvyšujeme tvoji zaměstnanost?“

Jenže Čína je teď vnímána jako nepřítel západního světa a my můžeme zase někdy potřebovat roušky. Možná s ní dokonce jednou povedeme válku. To situaci nemění?

To je jednoduché. „Co budeme dělat v případě války,“ ptají se lidé, „pokud se vydáme na milost Angličanům ohledně železa a uhlí?“ Angličtí monopolisté zase nikdy neopomenou zdůraznit: „Co se stane s Velkou Británií v čase války, pokud se stane závislou na potravinách z Francie?“ Lidé obvykle přehlížejí, že tento druh závislosti vyplývající ze směny, tedy z komerční transakce, je reciproční závislostí. Nemůžeme se stát závislými na cizincích, aniž se oni zároveň stanou závislými na nás. A to je to, co vytváří samotnou podstatu společnosti. Přerušit tato přirozená propojení neznamená stát se nezávislým, ale kompletně se izolovat. A všimněme si rovněž, že když se někdo izoluje v očekávání války, tak samotný akt izolace je už začátkem války. Válka se pak vede snáz. Relativně oproti předchozímu stavu izolovanosti představuje pro lidi menší zátěž a následkem toho je méně nepopulární.