František Josef I.: Po temnotě přichází světlo

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Vaše císařské a královské Veličenstvo, oněch 68 let, jež jste strávil na trůnu, bylo pro Čechy obdobím nepopiratelného rozvoje, srovnatelného snad jen s vládou Karla IV. Přesto váš lucemburský předchůdce je Čechům znám jako Otec vlasti, kdežto vy, s prominutím, jako starej Procházka. Jak vnímáte svůj vztah k Čechům sám?

Hodlal jsem se nechat v Praze korunovat českým králem v přesvědčení, že tento slavnostní rituál posílí nerozborné pouto důvěry a loajality mezi mým trůnem a českým královstvím. Měl jsem na paměti ústavní pozici Koruny české, stejně jako slávu a moc, jež přinesla mně i mým předchůdcům. S radostí jsem tato práva ctil a byl jsem připraven je korunovační přísahou stvrdit.

Ale z korunovace dvakrát sešlo a Češi vás nakonec nějak nedocenili.

Byl jsem posledním monarchou ze staré školy, což znamená, že jsem měl na starost chránit své národy před jejich vládami. A moje politika byla politikou míru, to by si každý měl uvědomit.