z týdeníku The Economist
Fotbalistky by měly mít lehčí míče a menší brány i hřiště. Dogmatické vymáhání rovnosti ve sportu škodí
Mužům a ženám by se mělo dostávat stejného zacházení ve všech aspektech života – i ve sportu. Fyzicky však stejní nejsme a nikomu neprospěje, když se budeme tvářit, že je tomu jinak.

Vládcové anglického fotbalu půl století, mezi roky 1921 a 1971, zakazovali ženám hrát na hřištích, jež spravovala Fotbalová asociace (FA). „Tato hra,“ nechala se FA slyšet, „je pro ženy značně nevhodná.“
Povídejte to fanouškům. V neděli 20. srpna se odehrál finálový zápas mistrovství světa, které hostila Austrálie a Nový Zéland, mezi Španělkami a úřadujícími anglickými šampionkami. Prodalo se 1,8 milionu lístků, a o půl milionu kusů se tak překonal předcházející rekord z kanadského mistrovství v roce 2015. Počet televizních diváků se oproti předchozímu miliardovému maximu nejspíš zdvojnásobil. Úroveň hry je všeobecně vyšší.
Propagátoři a propagátorky ženského fotbalu se dosud soustředili na to, aby jej fanoušci, fabuňáři i sponzoři brali jako rovnocenný mužské hře. Pokud jde o peníze a publicitu, má před sebou ženský fotbal ještě dlouhou cestu. Přestože se výše odměn za vítězství od předchozího mistrovství světa ztrojnásobila, zůstávají v porovnání s těmi mužskými čtvrtinové. Rozdíly v klubových platech jsou propastné. Jedním z důvodů je, že ženský fotbal tvořil v roce 2022 například v Británii pouhých třináct procent televizních přenosů a v Americe to bylo v roce 2019 jen pět procent.
Při samotném zápasu je však fotbal úzkostlivě stejný. Ženy hrají na stejně velkém hřišti se stejně velkým balonem a podle stejných pravidel jako muži. Ve sportu však tento druh rovnosti není vždycky dobrý nápad.
Nepohodlné a nebezpečné
Feministky už dlouho – a správně – prohlašují, že ženy nejsou jen dlouhovlasí muži. Nesprávný předpoklad, že muži představují „základní vzor člověka“, vedl k tomu, že vše od léků a smartphonů po neprůstřelné vesty a airbagy bylo designováno tak, že jsou produkty pro uživatelky nepohodlné, nebo dokonce nebezpečné.
Stejné argumenty lze aplikovat na celou řadu sportů, což je docela paradox vzhledem k tomu, že je to právě ten důvod, proč ženský sport vůbec existuje jako samostatná kategorie. Ženská těla jsou v průměru menší než mužská, dokonce i mezi elitními sportovci. Jedna studie se dopracovala k závěru, že ženské hřiště by mělo mít dvoutřetinovou velikost. Branky by měly být o něco menší a balon menší a lehčí. Očekávat od žen, že budou hrát na stejně velkém hřišti, podle studie znamená chtít po nich, aby hrály jinou – a těžší – hru než muži.
Další obava pramení z rizika zranění. Vyrábět dámské kopačky donedávna znamenalo vyrábět v podstatě ty mužské a obarvit je na růžovo. Odlišný tvar a strukturu ženské nohy prostě neřešte. Neřešte ani to, že kolíky designované na mužskou váhu mohou mít pro lehčí ženy příliš velký grip. A neřešte ani to, že se tím může zvyšovat riziko různých úrazů kolene, k nimž jsou podle všeho ženy náchylnější.
A nejde jen o kolena. Studie z roku 2018 dospěla k závěru, že opakované hlavičkování podle všeho ženám ubližuje víc než mužům. Poté, co sportovní orgány začaly sledovat poranění mozku, která utrpěly hráčky amerického fotbalu a ragbistky, cítily povinnost zvážit používání lehčího míče.
Úleva, nebo podkopání?
Podobné změny by byly bezpochyby kontroverzní. Když se mezinárodní federace ragbyových svazů World Rugby rozhodla otestovat menší balon designovaný pro menší ženské ruce, názory hráček se rozcházely. Některé tento krok vnímaly jako odstranění jistého handicapu. Jiné měly obavy, že cokoli, co bude působit jako ulehčení, podryje prestiž ženské hry.
Toto riziko tu skutečně je, ale možná se zveličuje. Řada sportovních odvětví nějakým způsobem zapracovala fyzickou odlišnost pohlaví. V atletice jsou ženské překážky nižší a disky lehčí. Basketbalistky hrají s menším míčem a volejbalistky přes nižší síť.
Mužům a ženám by se mělo dostávat stejného zacházení ve všech aspektech života – i ve sportu. Fyzicky však stejní nejsme a nikomu neprospěje, když se budeme tvářit, že je tomu jinak.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.