Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Objem investic do společností, které se chlubí svými ctnostmi skrytými za zkratkou ESG, poklesl mezikvartálně o polovinu.
Americký miliardář Mark Cuban, jeden z hlavních „žraloků“ investičního pořadu Shark Tank, se dostal do centra mediálního zájmu, když oznámil, že za rok 2023 zaplatil na daních impozantních 276 milionů dolarů. Je prý hrdý, že může splácet svůj dluh zemi, která mu tolik dala.
Americký miliardář Mark Cuban, jeden z hlavních „žraloků“ investičního pořadu Shark Tank, se dostal do centra mediálního zájmu, když oznámil, že za rok 2023 zaplatil na daních impozantních 276 milionů dolarů. Je prý hrdý, že může splácet svůj dluh zemi, která mu tolik dala.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Předseda FIFA Gianni Infantino jedná jako poskok Rijádu. Nikdo neudělal pro pořádání fotbalového mistrovství světa 2034 v arabské poušti více.
Architekti rijádského věžáku, v němž sídlí saúdskoarabský státní investiční fond PIF, říkají, že se při práci řídili principy otevřenosti a transparentnosti. Technologickými triky prý maximalizovali množství přirozeného slunečního světla; jejich design však zároveň údajně poskytuje ochranu před úmorným horkem.
Co se otevřenosti a transparentnosti týče, u architektury zůstalo. Deník Financial Times popsal už loni řečený fond jako „neprůhlednou černou skříňku“. Málokdo – včetně ministerských úřadů – ví, co se v něm děje“. Někde v útrobách toho supermoderního činžáku se každopádně rozhoduje o osudu nějakých 620 miliard dolarů, jež má fond k dispozici.
Slušná část z těchto peněz jde do sportu, jímž „šéfšejk“ a de facto vládce země, korunní princ Muhammad bin Salmán (známý jako MBS), vylepšuje reputaci země, která se jinak občas dostane do řečí. To se stane snadno – stačí, abyste na cizí ambasádě někoho rozřezali motorovou pilou nebo nahnali svoji podnikatelskou elitu do hotelu a obrali ji o pár desítek miliard dolarů, a hned se o vás povídá.
Proto existuje sport, a zejména fotbal, jejž naopak vedou lidé, jimž je jejich pověst patrně docela lhostejná. Jak jinak si vysvětlit počínání Gianniho Infantina?
Muž, jenž je coby prezident světové fotbalové asociace FIFA nominálně nejmocnějším stvořením onoho podivuhodného světa, jde saúdskoarabským šejkům na ruku způsobem, který si říká o svého druhu světový rekord.
Jeho předchůdce, Švýcar Sepp Blatter, se za své vlády stal symbolem korupce. Byl také odsouzen, ačkoli později uspěl s odvoláním ke švýcarským soudům a obvinění se zbavil. I on se však snažil alespoň předstírat, že hraje fér (skutečnost, že ono slovo ve světě fotbalu přežilo, je známkou toho, že člověk je tvor skutečně výjimečně přizpůsobivý).
Infantino žádný takový dojem vyvolávat nejspíš ani nechce. Od svého nástupu do funkce v roce 2016 jedná nepokrytě (otevřeně a transparentně, mohli byste říci) v zájmu Rijádu a jeho snahy uspořádat mistrovství světa, tedy nejsledovanější showbyznysovou událost planety. Letos se jeho snaha zúročila; FIFA skutečně šejkům šampionát pro rok 2030 přihrála. Z okolností, za nichž tak učinila, ovšem zůstává leckomu rozum stát.
Když se svět na podzim roku 2020 vzpamatovával z prvního úderu koronaviru, zamířil si to Infantino do Říma na audienci k italskému premiérovi Giuseppemu Contemu. Podle toho, co šéf FIFA později veřejně říkal, spolu probírali, jak by se fotbal nejlépe zotavil z následků pandemie.
Mimo záběr televizních kamer však Infantino, jak zjistil deník The New York Times, vystupoval jako saúdskoarabský agent. Sdělil Contemu a jeho lidem, že Saúdská Arábie hledá evropského partnera pro jedinečný turnaj, který by se v roce 2030 konal na třech kontinentech. Má už prý podporu Egypta coby partnera z Afriky a v Evropě by takovým partnerem mohla být Itálie.
Conte jej vyslechl; věděl však, že je to politicky neprůchodné. Italská reakce na Infantinův návrh byla „nejprve opatrná a během několika hodin negativní“, uvedl Pietro Benassi, který byl nejvyšším diplomatickým poradcem premiéra. Italové plán svého člověka (Infantino se narodil ve Švýcarsku coby syn italských imigrantů; má švýcarské i italské občanství) v čele FIFA odmítli.
O tři roky později však Saúdská Arábie na svoji vytouženou metu dosáhla a znovu v tom hrál hlavní roli Infantino. Letos na podzim nechal vyhlásit „zrychlený proces“ přidělení pořadatelství mistrovství světa v roce 2034 a 31. října FIFA oznámila, že o turnaj má zájem jediná země – Saúdská Arábie.
Od té doby se Infantino chová, jako by již byla ruka v rukávě, ačkoli do oficiálního hlasování zbývá ještě téměř rok. Vládci zemí Perského zálivu již slaví „arabské vítězství“. Leckomu to nevoní, například Lise Klavenessové, prezidentce norské fotbalové federace, která Infantinův styl často kritizuje. „Jak si můžeme být jisti, že cílem takového jednání je zájem našeho sportu, a ne osobní vztahy?“ citoval ji deník The New York Times.
FIFA samozřejmě vydala prohlášení, které říká, že Infantino a celý proces jsou čistší než lilie (a ta částka taky nesedí, chtělo by se dodat). Rychlost a utajení, s nimiž FIFA vyřizovala práva na pořádání turnajů v letech 2030 a 2034, však mnoha zdviženým obočím nedají klesnout.
„Je neuvěřitelné, že toto je nová FIFA,“ řekl k tomu Miguel Maduro, člen vedení fotbalové asociace, kterého Infantino jmenoval na základě slibů o transparentnosti a etických reformách. „V podstatě se vrací ke starému způsobu udělování mistrovství světa,“ dodal ještě dost eufemisticky.
Saúdská Arábie se praxí zvanou sportswashing – vylepšování mizerné image sportovními podniky – nijak netají. „Je jedno, jak tomu říkáte,“ nechal se MBS slyšet v americké televizi Fox News. „Pokud se díky tomu zvýší můj HDP o jedno procento, pak v tom budeme pokračovat,“ řekl korunní princ sebevědomě.
A skutečně, jeho země platí miliardy za boxerské zápasy, automobilové závody formule 1, golfový seriál turnajů LIV, kupuje mužstva anglické fotbalové Premier League a do klubů své vlastní profesionální soutěže láká nejslavnějších hvězdy. Za roční služby patrně nejcennějšího hráče dneška, Francouze Kyliana Mbappého, byl PIF (letos v tichosti převzal 75procentní podíl ve čtyřech největších saúdskoarabských klubech) ochoten zaplatit miliardu dolarů – částku i na saúdskoarabské poměry nevídanou. Mbappé měl ovšem dost rozumu, aby ji odmítl.
Největším lákadlem je však stále mistrovství světa – a tady našli šejkové v Infantinovi spojence. Šéf FIFA byl ochoten zajít opravdu hodně daleko. V roce 2018 například žádal od FIFA povolení uzavřít dohodu o nových soutěžích s investory, jejichž totožnost odmítl prozradit.
Později vyšlo najevo, že největším z těchto supertajných sponzorů byla investiční firma SoftBank, která má nejbohatší zdroj svých peněz – ano, hádáte správně – v tom pěkně transparentním rijádském věžáku. O tři roky později zase Infantino bez konzultace s kolegy či podřízenými prohlásil, že se FIFA bude vážně zabývat návrhem Saúdské Arábie pořádat mistrovství světa každé dva roky (v tomto bodě pohořel).
V mezidobí pak Infantino funguje coby PR síla na plný úvazek. Propagoval akce Saúdské Arábie na sociálních sítích – v roce 2021 účinkoval ve videu rijádského ministerstva sportu, o rok později sdílel s princem MBS lóži na prominentním boxerském zápase v Džiddě. Letos v září se dostaly na veřejnost čerstvé fotografie obou mužů družně se vybavujících na další akci v Rijádu. To celé krátce před hlasováním, v němž se MBS ucházel o přízeň Infantinovy organizace.
A ne dost na tom. Ve FIFA funguje praxe, podle níž největší turnaj světa rotuje po kontinentech a žádný světadíl jej nemůže pořádat dvakrát za sebou. Pořadatelství na rok 2030 dostala „neporazitelná“ společná nabídka Portugalska, Španělska a Maroka; ve hře pro rok 2034 tedy byly Jižní Amerika a Asie.
Infantino však letos nečekaně oznámil, že první tři zápasy mistrovství světa 2030 se budou hrát v Uruguayi, Argentině a Paraguayi jako oslava stého výročí prvního světového šampionátu. (Domácí Uruguay v roce 1930 ve finále porazila právě Argentinu.) Tím se Jižní Amerika dostala mezi pořadatelské země a ze soutěže o rok 2034 byla vyřazena.
Vzápětí FIFA oznámila, že pořadatelství v roce 2030 je vyřešeno, a proto proces podávání nabídek na turnaj v roce 2034 urychlí nejméně o tři roky. Následně ho zkrátila na absurdních 25 dnů, což je pro projekt, který obvykle vyžaduje masivní podporu státu, naprosto nerealistické.
Proč se tomu členové FIFA nevzepřeli? Zaprvé, jak říká již zmíněná šéfka norského fotbalu Klavenessová, se o zrychleném procesu dozvěděli až z oficiální tiskové zprávy. Zadruhé, jsou to také fotbaloví bafuňáři a vědí, která strana chleba je namazaná.
Saúdští Arabové naopak překvapeni nebyli. Během několika minut vydal Rijád prohlášení, že se o pořádání šampionátu v roce 2034 bude ucházet. Co mezitím dělal Infantino? Inu, na summitu asijských fotbalových funkcionářů v uzbeckém Taškentu vyzval asijskou konfederaci, aby „byla ve věci mistrovství světa 2034 jednotná“.
A Asie pochopila. O několik hodin později oznámil šéf fotbalové federace nejlidnatějšího kontinentu, že kandidatura Rijádu bude mít plnou podporu všech jejích členů.
