Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Hodně nás ovlivňuje to, kdo jsme, odkud přicházíme, s čím a kým se srovnáváme a inspirujeme. Česko je dědicem velké průmyslové tradice, která sahá hluboko do Rakouska-Uherska, jsme na ni hrozně pyšní. Máme však docela zásadní strukturální a mentální problém.
Hodně nás ovlivňuje to, kdo jsme, odkud přicházíme, s čím a kým se srovnáváme a inspirujeme. Česko je dědicem velké průmyslové tradice, která sahá hluboko do Rakouska-Uherska, jsme na ni hrozně pyšní. Máme však docela zásadní strukturální a mentální problém.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
Pohled na žebříček evropské inflace je jasným argumentem proti zavádění společné měny v Česku.
Bývaly časy, kdy jste se báli otevřít konzervu sardinek, aby na vás nevykoukl Lenin. Slavného revolucionáře dnes vystřídala touha po zavedení společné evropské měny. Myslíte, že už všichni pochopili, ale pak je to tu znova. Čerstvě to rozehrála předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která zjistila, že v eurozóně je nižší inflace než našich 14,2 procenta, a je tak chyba, že to euro nemáme.
Co tak zase otevřít diskusi o jeho zavedení? V TOP 09 nic nového pod sluncem. Pouhé shánění tradičních oveček před komunálními volbami v Praze. Návrh je to neškodný, neboť neplníme, momentálně jako nejspíš nikdo z členů eurozóny, patřičná kritéria, ale diskuse se vést může.
Třeba o tom, že když se dívám na nějakou tabulku, nekoukám se jen na její začátek, ale také na konec a srovnávám srovnatelné. Takže podle metodiky Eurostatu především nemáme inflaci 14,2 ale 13,2 procenta. Navíc na konci tabulky zjistím, že zdaleka nejnižší inflaci v Evropě má s 2,2 procenta Švýcarsko, které také ve své jistě zcela zaostalé protizápadní orientaci stále setrvává u švýcarského franku a vlastní měnové politiky, a navíc ani nechce do EU.
A mimochodem, na té špičce jsou s námi baltské země, které mají všechny euro už dávno. A kousek za námi je Belgie a Nizozemsko.
Při elementární znalosti ekonomie chápete, že rychlost růstu cen na používané měně závisí jen do té míry, do jaké je měnová politika schopná odrážet vývoj reálné ekonomiky. Tedy především toho, v které fázi hospodářského cyklu se nachází, jejího výkonu, nezaměstnanosti a míry otevřenosti ekonomiky světu.
Od pochopení těchto závislostí je už jen kousek k tomu, pochopit, proč v zemích se stejnou měnou byla v dubnu inflace na 19,1 procenta (Estonsko), ale i 5,4 procenta (Francie). To je důsledek jevu, kterému se říká jedna velikost límce košile pro různě vyvinuté krky. To, že jednomu košile sedí jako ulitá, nevyhnutelně znamená, že jiného škrtí do zmodrání a další v ní vypadá jako pitomec, který si oblékl stan místo košile.
Společná měnová politika v zemích, kterým nevyhovuje, prostě škodí ekonomice. Zvláště pokud tyto země nemají dostatečnou fiskální schopnost alespoň trochu nevlídnost ECB kompenzovat. Přispívá tak k divergenci ekonomické výkonnosti členských zemí eurozóny místo původně slibovaného sbližování. Není to žádná novinka. Robert Mundell dostal za teorii optimální měnové zóny Nobelovu cenu v roce 1999. Tedy ještě před zavedením eura.
Ve skutečnosti je tak pohled na žebříček evropské inflace jasným argumentem proti zavádění společné měny v Česku. Alespoň pro ty, kdo se neřídí slepou vírou, ale doložitelnými fakty. A to i bez toho, že začneme přemýšlet, co se bude dít, až ECB začne ty sazby přece jen zvyšovat a poroste dluhová služba vysoce zadlužených zemí jihu kontinentu.
Strach z toho je zcela dominantním důvodem otálení s utažením měnové politiky a tolerování toho, jak menší ekonomiky na severu kontinentu devastuje inflace.
