Fakt boží investice

Sto milionů v Arce, nepovedené realitní projekty i sázka na novou banku. Církev se v Česku učí investovat. Zatím jí to moc nejde 

Fakt boží investice
Církev, ilustrační foto | foto Tomáš Novák týdeník HROT

„Nenič se honbou za bohatstvím, měj rozum a rychle přestaň s tím. Jen je zahlédneš, bohatství už tu není, roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí,“ stojí v jednom biblickém přísloví, které poměrně dobře charakterizuje současné dění v církvi.

Ta se učí investovat miliardové sumy, které jí každý rok plynou od státu, a zajistit si tak dlouhodobou světskou stabilitu. Některé její projekty však budí rozpaky, neboť investované prostředky spíše příznačně zamávaly křídly a zmizely kdesi v nebi. Tedy v tom lepším případě.

I proto se aktuálně mezi církevními hodnostáři bouřlivě diskutuje o tom, jakou formou se o peníze starat. Církev je ale státem ve státě se stovkami organizací, kde panují velmi složité vztahy napříč různými názorovými proudy, jednotlivými diecézemi i navázanými zájmovými skupinami. Navíc církev v horizontu pěti až deseti let čeká zásadní generační obměna, která sama o sobě vytváří pnutí. Odlišné pohledy na správu peněz a investování obecně je ještě zesiluje. 

Týdeník Hrot se snažil oficiální cestou oslovit příslušné zástupce katolické církve, ti však většinou k danému tématu zvolili konzervativní postoj – mlčení. 

A jako Arca a Artesa

Církev totiž aktuálně řeší několik ekonomických skandálů, o jejichž medializaci nikdo moc nestojí. Jde zejména o investice do cenných papírů kolabující skupiny Arca Investments. Nutno říct, že boží služebníci nebyli zdaleka jediní, kdo v obří kauze odepíše desítky až stovky milionů korun. Podobně je na tom více než 1800 věřitelů z Česka a Slovenska, kteří rozvětvené slovensko-české investiční skupině svěřili dohromady až 20 miliard korun. 

Do sítě obchodníků skupiny Arca se chytla jedna z nejbohatších a nejvlivnějších diecézí, Arcibiskupství olomoucké, které nakoupilo a stále drží směnky za sto milionů korun. To z něj dělá jednoho z největších českých věřitelů skupiny Arca. Pro představu je to necelá polovina toho, co arcibiskupství získá ročně od státu v rámci vyplacených náhrad.

Detaily investice nechtěl komentovat olomoucký ekonomický stratég církve Marek Kovář ani zástupci České biskupské konference, která je jakousi zastřešující organizací římskokatolické církve a jejích diecézí v Česku.

 

„Diecéze jsou naprosto autonomní a se svou částí finanční náhrady nakládají samostatně. ČBK je jen servisní organizací pro diecéze. Za účelem analýzy, poradenství a dohledu nad hospodařením diecézí byla při ČBK zřízena analytická skupina, jejímiž členy jsou nezávislí odborníci,“ uvedla bez dalších podrobností mluvčí České biskupské konference Monika Klimentová. Kdo je členem této skupiny uvést nechtěla. 

Podle informací Hrotu se ovšem obří a velmi riziková investice na stůl této skupiny vůbec nedostala, za což si vysloužili olomoučtí hodnostáři značnou kritiku. 

Ale Olomouc v tom nebyla jediná. Sousední diecéze ostravsko-opavská vsadila na podobnou kartu, byť v menším. Nalila zhruba 17 milionů korun do fondu Arca Capital CEE a dnes v něm drží několikaprocentní podíl. O fond, který je jakousi českou odnoží slovenské Arky, svádí tvrdé právní bitvy zakladatel skupiny Arca Slovák Pavol Krúpa a její současný majitel a šéf Rastislav Velič. Fond má nainvestováno v několika realitních projektech, o jejich kontrolu se v těchto dnech oba finančníci přetahují.

„Dělám všechno proto, abych vložené prostředky nejen ostravské diecéze, ale i dalších investorů fondu ochránil. Je třeba aktiva fondu zpeněžovat a zabránit jejich vyvedení. Věřím, že se nám to v co největší míře podaří,“ komentoval situaci Krúpa. 

V tuto chvíli nelze říct, jak velké škody v těchto případech církev utrpí. Avšak o tom, že jde o hodně toxické investice, nepochybuje nikdo. Stejně tak otazníky visí nad některými operacemi z minulosti. Pozornost vzbudil vstup Biskupství českobudějovického do kampeličky Artesa, jež je historicky spojována s podnikatelem Františkem Savovem, který je v Česku vyšetřován pro daňové podvody a už několik let se nachází v londýnském exilu.

 

Biskupství získalo ve spořitelním družstvu 9,5 procenta s ambicí následně svůj podíl zvýšit na majoritu. Cílem mělo být získání bankovní licence a vznik vůbec první katolické banky v Česku. Projekt je ale zatím u ledu. A zřejmě to tak už zůstane. Kolik přesně církev v Artese utopila, není jasné, ani zde nejsou zástupci církve sdílnější. 

Výčet problematických projektů někdy doplňují církevní realitní projekty. Například známý hotelový komplex Clara Futura v Dolních Břežanech vybudovala pražská arcidiecéze za stovky milionů korun. Stylový resort sice sbírá architektonická ocenění i nadšené recenze hostů, z pohledu ekonomiky jde však o investici – zejména v dnešní covidové době – značně problematickou.

Sázka na kolektivní investice 

„Nemyslím, že všechny tyto projekty jsou vyloženě neúspěch. Ale rozhodně otevírají otázku, jestli by se do podobných investic měla církev vůbec pouštět. Jestli je to její role a zda na to má dostatečné personální zázemí a znalosti,“ uvádí nejmenovaný církevní pracovník, který se ekonomikou zabývá celý život.

Logicky se tedy nabízí otázka, co by církev měla se získanými prostředky dělat. Podobná úvaha samozřejmě aktivizuje řadu osob a firem, které na tuto otázku nabízejí odpovědi. Někdy v dobré víře, ale často také chtějí využít svých vztahů a kontaktů v náboženských kruzích ve svůj prospěch. 

Hraje se o velké peníze, které nenechávají v klidu velké banky a investiční společnosti. Jen římskokatolická církev, které náleží zhruba 80 procent všech vyjednaných náhrad. Ročně jí stát tak posílá zhruba 1,4 miliardy korun, které následně končí v jednotlivých diecézích podle jasně definovaného vnitřního klíče. K největším pochopitelně patří olomoucké a pražské arcibiskupství. 

Církevní finance v číslech
100 milionů korun investovalo Arcibiskupství olomoucké do směnek skupiny Arca, která se nyní potácí na hraně bankrotu
9,5 procenta drží Biskupství českobudějovické v kampeličce Artesa, z plánů na převzetí majority a vytvoření první katolické banky v Česku prozatím sešlo
1,4 miliardy korun ročně posílá stát na katolické církvi
47 miliard korun má celkem do roku 2043 dostat římskokatolická církev v rámci vyrovnání se státem

V roce 2015 sice vznikl katolický fond, který spravuje ČSOB Asset Management, v něm ale z celkových osmi miliard, které stát zatím církvi v rámci odluky poslal, skončilo jen zhruba 1,7 miliardy korun. Většinu prostředků investovaly diecéze individuálně. 

Katolický fond obsahuje tři podfondy – akciový, dluhopisový a nemovitostní – a jeho autoři chtěli právě tímto způsobem vytvořit jeden ze zdrojů prostředků, který církvi po skončení restitučního vypořádání umožní fungovat nezávisle na přímém financování státem. Katolický fond se ještě předloni chlubil průměrným ročním výnosem přes šest procent. 

„Ukazuje se, že kolektivní financování zkrátka funguje lépe než individuální investiční experimenty na úrovni diecézí. Proto se teď otevírá debata, zda roli kolektivních investic církve neposílit. Samozřejmě některým pracovníkům diecézí tato myšlenka není po chuti,“ popisuje jeden z církevních hodnostářů, který ale nechtěl hovořit na jméno.

Loni v dubnu Česká biskupská konference každopádně oslovila vybrané investiční skupiny a developery s poptávkou investičních příležitostí. „Církev římskokatolická v České republice v současnosti podrobuje revizi své dlouhodobé investiční plány. Cílem je zabezpečit stabilní příjem pro zajištění její soběstačnosti po skončení výplaty státního příspěvku na provoz a finanční náhrady,“ stojí v dokumentu který má týdeník Hrot k dispozici. Dále se tam uvádí, že z hlediska zabezpečení stability příjmů se výhodně jeví investování do výnosového nemovitostního portfolia.

Sekyra spasitel?

Server Seznam Zprávy nedávno přišel s tím, že má církev v plánu zřídit velký nemovitostí fond, ve kterém by mělo v příštích letech skončit 10,5 miliardy korun. Duchovní zároveň vybírali vhodného správce. Nejvíce je zaujala vize pražského developera Luďka Sekyry, který má zároveň ke katolickým proudům politicky blízko. Ten jim navrhl investiční strategii podobnou západním univerzitám, která spočívá v investování do lukrativních budov v centrech velkých měst s dlouhodobou a stabilní hodnotou. Avšak po medializaci zprávy, že správu katolického nemovitostního fondu má Sekyra již téměř jistou, se proti němu část církve ostře vymezila a v tuto chvíli to vypadá, že z projektu Česká biskupská konference vycouvá. Sám developer a sponzor KDU-ČSL Luděk Sekyra svou úlohu v chystaném fondu pro týdeník Hrot nechtěl komentovat s tím, že téma je příliš živé a citlivé. 

Podobně na tom byli i zástupci České biskupské konference. „V této věci probíhají diskuse, analýzy a zjišťování možností. Vzhledem k tomu, že nebylo rozhodnuto, zda takový fond bude vůbec vytvořen, tak pochopitelně není ani známo, kdo by jej spravoval. Případně zřízený fond by spravoval část prostředků plynoucích z finanční náhrady,“ uvedla její mluvčí Monika Klimentová. 

Vatikán svým podřízeným organizacím ordinuje, že cílem investic má být zejména zajištění dlouhodobého chodu církevních organizací, nikoliv honba za dvoucifernými (ne)křesťanskými zisky. Toto zadání by sice mělo eliminovat budoucí průšvihy podobné Arce, avšak automatickou cestou k úspěchu být nemusí. V církvi je příliš mnoho hlav, které si vatikánské poselství budou vždy vykládat po svém, a mnoho našeptávačů, kteří jim budou chtít s jejich plány pomáhat. Nějakou větší centralizaci investičních programů v církvi proto čeká málokdo.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zelený kazatel
  • Jak zasypat mzdovou propast
Objednat nyní