Nečekané vzestupy odepisovaných politiků, bytové výstřely z Aurory a evropská jaderná koalice
Ten postup mainstreamových médií a části elity se už dlouho opakuje. Jako jistého vítěze voleb vidí buď padoucha, nebo hrdinu. To první sice nechtějí, ale vlastně je to fascinuje. To druhé si jejich srdce přeje tak moc, až zakrývá racionální úsudek. Výsledkem je časté podcenění politiků, kteří do toho schématu nezapadají.
Letos jsme to viděli nejprve v Nizozemsku, kde si novináři a analytici moc přáli změnu v čele vlády. Pak to opakovaně přišlo v Bulharsku a následně na Islandu a zčásti i v Norsku. A dokonce i v Rusku. A potom se to celé opakovalo v sousedním Německu a konečně i v Česku. Favorité, místy i vícečetní, byli poraženi, outsideři zvítězili. A dokonce uspěli i při sestavování – často krkolomných – vládních koalic.
Zvláště markantní to je právě v Česku, kde si velká část komentátorů stále nechce připustit, že se docela šeredně mýlili v Petru Fialovi. A tak se pídí po každé příležitosti, kde najít něco, co by jim konečně potvrdilo původní očekávání. A ono pořád nic.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot