Esej: Žena na zlatém koni

Lebka z Koněpruských jeskyní je možná vůbec nejstarším nálezem moderního člověka v Evropě. Díky ní víme, že Homo sapiens dokázal Evropu osídlit až na druhý pokus.

Esej: Žena na zlatém koni
ilustrace Vojtěch Velický

V nejhořejší části Koněpruských jeskyní bývala ve středověku penězokazecká dílna. O rozlehlých krápníky a sintry vyzdobených dómech středního patra ovšem nikdo neslyšel až do 14. září 1950. Toho dne se po odstřelu ve stěně Zlatého koníka – jednoho z lomů Králodvorské cementárny – ukázal tmavý otvor, ze kterého vycházel průvan. Brzy poté začal průzkum, přičemž nejtěžším úkolem speleologů bylo proniknout přes zhruba 20 metrů dlouhý zával. „Prokopání bylo neobyčejně obtížné, nebylo kam odstraňovat materiál, práce sama v těsném prostoru vleže, za nouzového osvětlení a při vodě prosakující ze stropů byla vyčerpávající,“ napsal pár měsíců poté časopis Vesmír.

První se skrz zával dokázal proplazit třináctiletý Petr Batík a v polovině listopadu pronikli speleologové do obrovského Proškova dómu. Tady v hromadách žlutohnědé suti napadané kdysi shora objevili – kromě kostí hyen, vlků, lišek, kamzíků, koní, nosorožců, jeskynních medvědů… – zlomky ženské lebky, pro kterou se vžilo označení „Zlatý kůň“ (po stejnojmenném kopci). Vzhledem k pravěkým zvířecím kostem a kamenným nástrojům bylo jasné, že je velmi stará, s jejím datováním byl však nekonečný problém. Nejdřív se její stáří odhadovalo zhruba na 30 tisíc let, což potvrzovaly i stopy po ohlodání od hyen, které ve střední Evropě vymřely zhruba před 24 tisíci roky. Jenže radiokarbonové datování ukázalo „jen“ 15 tisíc let. Byla to záhada a zmatek ještě zvýšil pozoruhodný rozptyl pozdějších pokusů o datování – 27 tisíc, 19 tisíc, 34 tisíc let.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit