Esej: Vzhůru ke hvězdám

Elon Musk nedávno na twitteru napsal, že lidé budou na Marsu žít „nejprve ve skleněných domech“, ovšem „posléze ho terraformují“ tak, aby připomínal Zemi. Ve chvíli, kdy na Marsu ještě žádný člověk ani nestanul, jde o pořádný kus vizionářství. Jenže rakety Muskovy společnosti SpaceX už ukázaly, že toho dovedou opravdu hodně; naposledy na Mezinárodní vesmírnou stanici s přehledem dopravily čtveřici astronautů. První – nepilotovanou – výpravu k Marsu by SpaceX měla podle Muskova vyjádření podniknout už v roce 2024 a o tři roky později by ji mohla následovat loď s lidskou posádkou.

A pokud to nebude Musk, uspěje ve vesmíru někdo jiný. Například už existuje několik startupů, které se chtějí vrhnout na těžbu vzácných kovů na asteroidech. A pořád tu jsou staří hráči, kteří vesmír dobývají už od 50. let. Hned dva měsíce po Vánocích by měl na Marsu přistát americký rover Perseverance. Bude tam sbírat a balit odebrané vzorky hornin, které o pět let později vyzvedne evropské vozítko Sample Fetch. Pokud půjde vše dobře, měly by být vůbec první marsovské vzorky v roce 2031 na Zemi. 

O cestách na Mars lidé dlouho jen snili. Teď si však musejí akutně položit řadu morálních, právních a mocensko-politických otázek, které se Marsu – a vesmíru vůbec – přímo týkají. Základem kosmického práva je několik dnes jen těžko aplikovatelných mezinárodních smluv z dob studené války a z nich odpovědi nevyčteme. Není tak třeba vůbec jasné, jak silná ochrana náleží případnému mimozemskému životu, byť by s nejvyšší pravděpodobností šlo jen o shluk primitivních bakterií. Spory se vedou také o to, jestli má soukromá firma právo těžit ve vesmíru suroviny, a možnost, že by se lidé jednou chtěli usadit mimo naši planetu, je bezpečnější si radši nepředstavovat.