Esej: Návrat do roku 1985

Snaha omezit dovoz potravin je hloupá. Stačí si vzpomenout, jak nedostatek pomerančů, banánů a mandarinek přispěl k pádu reálného socialismu.

Esej: Návrat do roku 1985
ilustrace Vojtěch Velický

Když Vasco da Gama doplul v květnu 1498 po deseti měsících na moři do Indie, byli první lidé, se kterými se potkal, dva muslimové ze severní Afriky. Z toho, že vidí své tradiční rivaly Portugalce, neměli ani trochu radost a směsicí italštiny a španělštiny také dali svou nelibost najevo: „Čert, aby vás vzal! Jak jste se sem z takové dálky dostali?“ A nenadchla je ani odpověď, že Portugalci přišli „hledat koření a křesťany“.

Spoluvěřící nenašel mořeplavec žádné, ale koření bylo přístavní město Kalikut (dnes Kóžikkót) plné. Jiná věc je, že za něj Portugalci neměli co nabídnout, protože v podpalubí svých lodí vezli na výměnu jen soudek oleje, bednu cukru, pár plášťů a tucet balíků bavlněné látky. Brzy proto museli místního zamorína konfrontovat s převahou svých lodí a děl a obchod s kořením ovládnout násilím. Evropský zámořský obchod – byť bychom ho možná spíš měli nazývat „evropským zámořským loupežným přepadením“ – byl od samého počátku stimulován touhou napojit se na bohaté asijské trhy s luxusními potravinami a západní cestu do Indie by se bez tohoto lákadla nejspíš nevydal hledat ani Kryštof Kolumbus.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

Máte předplatné?

Přihlásit