Esej: Muka přízemnosti

Češi patří k nejčastějším „sudičům“ v Evropě. Jenže víra, že soud pokaždé všechno napraví, srovná a všichni po rozsudku prožijí katarzi, je nebezpečná a hodně naivní; stejně jako prosazování spravedlnosti za každou cenu. Nejzajímavější právní kratochvílí letošního léta se bezesporu stala tragikomická twitterová ofenziva advokáta Petra Němce, což mimochodem není žádný „no name“, ale kandidát do vedení České advokátní komory a člověk, který svými žalobami pomohl v minulosti prosadit zlidštění exekucí. Všechno to začalo tím, že na Twitter kdosi (má právě osm sledujících) napsal v reakci na jeden z hoaxů tvrdících, že Piráti zdaní „nadměrnou produkci uhlíku“, následující – hloupou a agresivní – reakci: „Piráti mají viset, vždy se věšeli, tak proč tento zvyk nedodržet. Jsou tak zlodějsky levicoví, že i Jakeš byl vedle nich napravo.“ Advokát Němec poté oznámil, že bude „podávat TO“, tedy trestní oznámení, což později doplnil vysvětlením, že šlo o výzvu „vraždit lidi“ a že „šíření nenávisti není svoboda slova“.

Tento naprostý nedostatek nadhledu a představivosti se nesetkal úplně s pochopením a zarazil i známé právníky. „Pane kolego, to je přeci nadsázka. Asi jako ten vtip, jaký je rozdíl mezi přejetým advokátem a přejetým skunkem? Před skunkem jsou brzdné stopy…,“ napsal na Twitteru ústavní soudce David Uhlíř a dodal, že to přece „není výzva k vraždění advokátů motorovými vozidly“. Němce to ale neodradilo a „TO“ podal. Kdosi následně vytvořil další „mem“, který se tvářil jako pirátský volební plakát, ovšem tentokrát na něm byla fotka advokáta Němce a slib: „Když si z nás budete dělat srandu, podáme na vás trestní oznámení.“ Bylo to docela vtipné, a tak mem začala šířit řada lidí, včetně lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského. „TO“ se tentokrát neurodilo, ovšem Němec na Zdechovského podal alespoň civilní žalobu, což doprovodil vysvětlením, že nelze tolerovat, aby koalice Spolu „vytvářela v rámci své předvolební kampaně dezinformace a kradla fotografie lidí“.

Jak Němcovy „TO“ a žaloby dopadnou, není nakonec příliš důležité a nejde ani o samotného advokáta Němce, ale o to, co nám jeho jednání říká o nás samotných.