Esej: Krize versus vize

Angela Merkelová neměla čas na ideály, když bylo třeba vyřešit naléhavý problém. A to bylo skoro pořád.

Esej: Krize versus vize
ilustrace Vojtěch Velický

Je-li politika uměním možného, jak odstupující německá spolková kancléřka často říkala, je ona sama umělkyní nad jiné. Po šestnácti letech takřka nepřetržitých krizí, trablů, komplikací a průšvihů uvádí zhruba sedmdesát procent Němců, že Mutti Merkel dělá svoji práci dobře. Zkuste se zeptat šéfa exekutivy kterékoli vyspělé demokracie, co by za to dal. Odpověď nedostanete, protože nikdo z nich tak dlouho ve funkci nevydržel – s výjimkou předchůdce Merkelové Helmuta Kohla, jenž už je čtyři roky na pravdě boží.

To je nepopiratelný triumf. Kancléřka se stala synonymem pro stabilitu i jistou normálnost poměrů. Nebylo to však zadarmo. Jak přesně s obdobím, jemuž dominovala, zúčtují dějiny, se dozvíme až s odstupem, jehož v tuto chvíli nejsme schopni. Již dnes však jsou zjevné události a oblasti, které při hodnocení její vlády budou patřit ke klíčovým. Uvidíme, že rychlý soud je ošidná věc.

Příliš málo křesťanství

Nejvýznamnější z takových událostí byla uprchlická krize. Evropa netrpí tím, že by měla příliš mnoho islámu, nechala se Merkelová slyšet v debatě o možné islamizaci starého kontinentu, nýbrž tím, že má příliš málo křesťanství. Dcera luteránského pastora dostala příležitost navýšit sumu křesťanského povědomí na konci roku 2015, kdy se přes Středozemní moře a Malou Asii začaly do Evropy valit statisíce migrantů z Blízkého východu. Bylo jich celkem mezi jedním a dvěma miliony.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit