Esej: Kam zmizeli Čuši?

Předsudky vůči obyvatelům postkomunistických zemí v západní Evropě prohrávají boj o pozornost s předsudky protiuprchlickými, homofobními či antisemitskými. Proč to tak je a je to dobře, nebo ne?

Esej: Kam zmizeli Čuši?
ilustrace Vojtěch Velický

Bist du a Tschusch? byl v minulosti mnohokrát tázán autor tohoto textu, který měl to štěstí, že pubertu a mládí prožil v Rakousku. Otázka to nebyla nijak příjemná. „Tschusch“ (čti Čuš) je velice urážlivý a hluboce rasistický rakouský výraz původně určený obyvatelům Balkánu, postupně však používaný pro všechny obyvatele zemí na jih, východ a sever od Vídně. Kladná odpověď dávala tušit problémy, stejně jako tomu bylo u neméně často slýchané otázky „Bist du a Piefke?“, tedy „Jsi Němčour?“. Že Rakušan není schopen rozeznat slovanský akcent dotazovaného od přízvuku některých německých dialektů, svědčí hlavně o jazykové rozmanitosti němčiny.

Naštěstí existovala spolehlivá, a navíc pravdivá odpověď, která napětí ve vzájemné komunikaci rychle eliminovala: „Nä, ich bin a Tscheche.“ Tedy „Ne, jsem Čech“. Ne že by Rakušané měli tehdy, na přelomu devadesátých a nultých let, vůči Čechům bůhvíjak vřelý, nostalgický vztah zakládající se na společné minulosti a mezi „Tschuschen“ je nepočítali. I dnes občas používané označení pro kuplíře z dob monarchie „Strizzi“, tedy „strýci“, svědčí o tom, jaké povolání vídeňští Češi nezřídka vykonávali a jaké mínění o nich většinová společnost měla (a možná stále má). V období před vstupem Česka do EU už ovšem Rakušané neměli s Čechy – na rozdíl od válečnými uprchlíků z bývalé Jugoslávie – přímou zkušenost, a tedy na ně ani neměli názor. A tak je přijímali bez zbytečných předsudků.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit