Esej: Bitcoinový paradox

Nejpopulárnější kryptoměna si musí vybrat, jestli chce být Rockefellerem, nebo Che Guevarou

Esej: Bitcoinový paradox
ilustrace Vojtěch Velický

Jedním z nekonečných zdrojů dobrodružství při psaní o bitcoinu pro týdeník je jeho volatilita, nestálost jeho hodnoty (bitcoinu, ne týdeníku) vyjádřené v amerických dolarech. Když vznikal nápad tyto řádky sepsat, stál jeden bitcoin okolo 28 tisíc dolarů; než začaly nabývat reálné podoby, dotáhl to 8. ledna na dosavdní maximum něco málo přes 41 tisíc, a nyní se obchoduje kolem hranice 36 tisíc dolarů. A za týden to může být stejně dobře 20 jako 50 tisíc. 

Kromě toho je to samozřejmě výborné jako rozptýlení v době karantény. Prostě uloupnete ze štrozoku volných sedm mega, proměníte je za (nejspíš již dávno ne celých) deset bitcoinů a můžete s rukama založenýma v klíně sledovat, jak vám každý týden na účtu přibude ekvivalent nového luxusního mercedesu, nebo jich naopak pár ubude, co na tom sejde.

Dobrá společnost

Pro účely tohoto textu je v podstatě jedno, jestli si takto počínáte s celoživotními úsporami, nebo s malou částí svého investičního portfolia. (Nejlépe takového, v němž žádné vlastní peníze neriskujete; platí vás klienti za to, že riskujete jejich peníze namísto vlastních.) Zajímáte se o bitcoin proto, že si od něho slibujete rychlé zbohatnutí, zhruba jako byste hráli ruletu nebo sázeli sportku. Je teď jedno, jestli je pravděpodobnost výhry vyšší, nebo nižší tam, či onde; jde o váš vztah k věci samotné.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit