Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Erdoğanova hra o mešity
Turecký prezident brnká na náboženskou strunu a z někdejší istanbulské katedrály by měl rád mešitu
Vznikla jako kostel, aby se stala jednou z ikon byzantského světa, než ji osmanští Turci přeměnili v mešitu a jejich sekulárně smýšlející následovníci posléze v muzeum. Teď ji však čekala další transformace. Dělníci vmáčkli do rohu chrámové lodě nenápadný dřevěný minbar a do portika opodál mihráb. Úchvatné, z kleneb a kupole shlížející křesťanské fresky z 13. století zakryli podhledovými panely a plentami a mramorovou podlahu červeným kobercem. Muezzin svolal věřící k modlitbě. Z Hagie Sofie se stala mešita.
Tato událost se odehrála v roce 2013. Nestalo se tak v Istanbulu, domovském městě Hagie Sofie, kterou znají miliony turistů po celém světě, ale v Trabzonu, dalším tureckém městě kdysi obývaném Řeky. Místní starodávný svatostánek je mnohem menší a mladší než jeho známější jmenovec. V Turecku se nachází minimálně pět bývalých byzantských kostelů zasvěcených Hagii Sofii (neboli „Boží moudrosti“). Během posledního desetiletí začala čtveřice z nich včetně trabzonské Hagie Sofie znovu fungovat jako mešity.
Zdá se, že stejný osud čeká i nejdůležitější z nich, klenutou korunu Istanbulu, majestátní starou dámu východního křesťanství, v šestém století vystavěnou Hagii Sofii.
V nebi, nebo na zemi
O změně istanbulské Hagie Sofie v mešitu v pátek formálně rozhodl turecký vrchní správní soud. Ovšem i kdyby se snad vzepřel, poslední slovo by měl – jako v případě celé řady jiných věcí – turecký prezident Reccep Tayyip Erdoğan. A ten byl k radosti své islamistické a nacionalistické základny rozhodnutý konverzi uskutečnit. Turecký vůdce se nechal vloni slyšet, že využít budovu jako muzeum byla „veliká chyba“. Minulý měsíc navrhl, že by mohly uvnitř Hagie Sofie proběhnout 15. července modlitby k příležitosti čtvrtého výročí neúspěšného pokusu o převrat.
Hagii Sofii nechal vybudovat byzantský císař Justinián I. na místě někdejší baziliky vystavěné zakladatelem Konstantinopole Konstantinem. Nad historickým hlavním městem Východořímské říše se tyčila od roku 537. Raným návštěvníkům vyrážela dech především centrální kupole pokrytá miliony pableskujících zlatých dílků. „Netušili jsme, kde jsme se to ocitli, zda v nebi, nebo na zemi,“ popsal vyslanec Kyjevské Rusi v desátém století.
Katedrálu v roce 1204 vyrabovali křižáci a odnesli si všechno zlato, stříbro a relikvie, z nichž pak většina skončila v Benátkách. Obdobná scéna se odehrála znovu v roce 1453, kdy město dobyli Osmané, kteří jej nazývali „rudým jablkem“ na konci světa. Jedenadvacetiletý sultán Mehmet napochodoval do katedrály, na důkaz úcty si posypal hlavu popelem a okamžitě nařídil, aby byla změněna v mešitu. O téměř pět století později nechal svatostánek změnit v muzeum sekulární zakladatel moderního Turecka Kemal Atatürk. Křesťanské mozaiky zakryté sádrou spatřily poprvé od osmanského triumfu denní světlo.
Erdoğan, který žije v paláci o 1100 pokojích, obklopuje se dvořany a přiděluje příbuzným vysoké posty ve státní správě, nesnáší přirovnávání k sultánovi – Istanbul a Hagii Sofii by teď ovšem rád znovu dobyl. Potřebuje odvést pozornost od ekonomiky, která se během pár let připravuje už na druhou recesi, a zastavit průzkumy signalizovaný propad podpory své Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).
„Naše vláda se úplně vyčerpala a funguje ze setrvačnosti,“ konstatuje Soli Özel z Univerzity Kadira Hase. „Zbývá jí už jen apel na náboženství a nacionalismus.“ Z průzkumů vyplývá, že většina Turků konverzi Hagie Sofie podporuje. Mnoho z nich však zároveň cítí, že vláda toto téma využívá k odlákání pozornosti od čím dál tíživějších problémů. Někteří podezřívají Erdoğana z toho, že si chystá půdu pro předčasné volby po necelých dvou letech od těch posledních.
Čistky pokračují
To by také vysvětlilo zesílení represí po dočasném klidu, který zavládl v době, kdy se Turecko vypořádávalo s covidem-19. Během minulého měsíce byli zatčeni a obviněni ze špionáže a terorismu tři opoziční poslanci a dva novináři. Čtyři lidskoprávní právní aktivisté včetně dvou zaměstnanců Amnesty International byli odsouzeni k trestům odnětí svobody od dvou do šesti let. Úřady navíc vydaly dočasný zákaz zpravodajského vysílání dvěma opozičním televizním stanicím a zavřely univerzitu, která má vazby na bývalého premiéra, jenž v současné době platí za jednoho z Erdoğanových politických rivalů. Karanténa skončila. Čistky jsou zpět.
Erdoğan navíc potřebuje upevnit svůj odkaz. Podle Selima Korua z ankarského think-tanku TEPAV vnímají vláda a její zbožní stoupenci období zahájené Atatürkem ve dvacátých letech minulého století jako „vsuvku“ v tureckých dějinách. „Konverze Hagie Sofie tuto závorku uzavře,“ vysvětluje. „Atatürk Hagii Sofii ‚odmešitoval‘, aby zdůraznil svou oddanost sekularismu a odsunutí náboženství z veřejného prostoru,“ dodává Soner Çağaptay z think-tanku Washington Institute. „Erdoğan dělá v podstatě pravý opak.“
Zásadně tím trpí pověst Turecka, které je v zahraničí považované za relativně otevřenou muslimskou společnost, stejně jako jeho vztahy se spojenci. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo už Erdoğana vyzval, aby zachoval Hagii Sofii jako muzeum. Dokonce i tradičně zdrženlivý konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I. varoval, že změna jejího statutu „obrátí proti islámu miliony křesťanů po celém světě“. Vysoký představitel ruské ortodoxní církve prohlásil, že tento krok bude signalizovat „návrat do středověku“. Rusové měli s Istanbulem, „druhým Římem“, vždy silné pouto. Své vlastní město Moskvané často nazývali „třetím Římem“.
I to může být součástí plánu. Potyčky se zahraničními mocnostmi jsou v současné době v Turecku oblíbené. Škodu, kterou Erdoğan na obrazu své země napáchá tím, že se bude snažit tuto ideu zrealizovat, ale nejspíš už nepůjde napravit.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
