Vybrané články
z týdeníku The Economist

Egyptské uvolnění

Egyptská vláda začíná zmírňovat karanténní opatření, ekonomicky je však na dně. Zmizely příjmy z turismu a propadlo se všechno ostatní.

Egyptské uvolnění
ilustrační foto | Profimedia.cz

Hlavní město Egypta, Káhira, má víc obyvatel než většina států na světě a dodržovat tam pravidla dostatečného společenského odstupu je prakticky nemožné. Autobusy jsou nacpané k prasknutí a cestující visí z otevřených dveří. Miliony žijí v nelegálních osadách s ulicemi sotva tak širokými, aby jimi projelo auto. A na rozdíl od většiny ostatních arabských zemí se Egypt ani nepokusil zavést striktní karanténu. Platí sice zákaz vycházení a rušná místa jako restaurace a kavárny jsou zavřené, ale hromadná doprava funguje, továrny vyrábějí a obchody mají alespoň po omezenou dobu otevřeno.

Egyptu se zatím daří vyhnout se devastujícímu šíření nákazy. Na počet potvrzených případů – k 21. květnu jich bylo ve stomilionové zemi 14 tisíc – se však nedá spolehnout. Z údajů vyplývá, že vláda týdně otestuje přibližně 30 tisíc osob (přesná data nezveřejňuje). Někteří Egypťané se s pozitivním testem dozvěděli, že jejich příbuzným, s nimiž žijí ve společné domácnosti, udělají lékaři stěr, až když se u nich projeví symptomy. Podstatně spolehlivějším údajem jsou tak počty mrtvých – a ty hovoří o necelých sedmi lidech na milion obyvatel, což je méně, než kolik mají některé bohaté státy z Perského zálivu. O těžce zasažených zemích, jako je Británie (více než 500 mrtvých na milion obyvatel), ani nemluvě.

Volnější karanténní pravidla však Egypt neuchránila před ekonomickou krizí. Už dříve oslabený soukromý sektor se hroutí volným pádem: výrobní index PMI klesl ze 44,2 bodů v březnu na rekordně nízkých 29,7 bodů v dubnu (všechny hodnoty pod 50 signalizují pokles). Export klesá ještě rychleji. Velké zdroje zahraniční měny jsou k poklesu obzvlášť náchylné. Egypťany už roky trápí politická nestabilita a úsporná opatření. Stát tedy nemá ani zdroje, ani dostatečný dosah, aby dokázal lidem zajistit dostatečnou pomoc. Egypt může být prvním v řadě, ale stejné potíže postihnou v nadcházejících měsících všechny arabské země, které nemají ropu.

Nikam nepoletíte

První na ráně bude turismus, který poskytuje práci každému desátému Egypťanovi. Návštěvníci přivezli loni do země 13 miliard dolarů, tedy zhruba pět procent HDP. Nyní je – kvůli od března zavřeným letištím – tento příjem na nule. Národní aerolinky Egyptair doufaly, že by v červnu mohly obnovit mezinárodní lety, ale vláda prodloužila zákaz na neurčito. Hotely začaly v zoufalé naději, že jim za nehty uvíznou aspoň nějaké drobné, otevírat pro domácí turisty (maximálně do 25 procent ubytovací kapacity), ti však utrácejí mnohem méně než cizinci.

Ještě větší bolehlav může způsobit těch 3,4 milionu Egypťanů, kteří pracují v zahraničí. V roce 2019 byl Egypt pátým největším příjemcem remitencí (tedy příjmů, které posílají egyptští občané rodinám domů do Egypta): 27 miliard dolarů, zhruba devět procent egyptského HDP. Je příliš brzy na to předvídat, jak moc toto číslo klesne, nicméně Světová banka odhaduje, že by celosvětové remitence mohly v letošním roce spadnout o 20 procent. Více než polovina egyptských expatů pracuje v Perském zálivu, kde se kvůli nízkým cenám ropy začaly ve velkém osekávat platy a dočasně se propouští.

Utrpět by mohl dokonce i Suezský kanál, který na tranzitních poplatcích každý rok spolehlivě vybere pět až šest miliard dolarů. Plně naložená plavidla mohou za proplutí zaplatit téměř milion dolarů. Mýtné platí hlavně proto, že druhá varianta znamená tisíce kilometrů navíc kolem Afriky. Jenže při nízkých cenách ropy je palivo levné a při globálně slabé poptávce lodě nemusí do cílových přístavů nijak spěchat. Téměř dva tucty plavidel putujících z Asie a do Asie už nad Suezským kanálem ohrnulo nos a zvolilo delší cestu. Správa kanálu poplatky snížila, aby zůstala ve hře.

Znovu s prosíkem

Egyptské devizové rezervy, které po revoluci v roce 2011 prudce klesly, dosáhly v únoru uspokojivého objemu 45 miliard dolarů. Jenomže teď, když se stát snaží pokrýt splátky půjček a kompenzovat odliv kapitálu, se opět propadly – na konci dubna na 37 miliard dolarů. Ratingová agentura Fitch se domnívá, že se v letošním roce dostanou až na 31 miliard dolarů. Schodek běžného účtu by se zvětšil z loňských 3,6 % na 5,3 % HDP. 

Bankéři odhadují, že Egypt bude potřebovat minimálně 10 miliard dolarů z externích zdrojů. Země se již obrátila na Mezinárodní měnový fond (MMF). Vloni ukončila tříletý program MMF v hodnotě 12 miliard dolarů, jenž snížil deficit HDP na osm procent – ze dvanácti procent tři roky předtím. Nyní MMF schválil nové nouzové financování v hodnotě 2,8 miliard dolarů a jedná o až pětimiliardovém pohotovostním úvěru.

Přesto má egyptská vláda, pokud jde o pomoc lidem v úzkých, jen omezené možnosti. Státním zaměstnancům a penzistům se platy nepatrně zvýší. Mnozí však budou muset v rámci nové „koronavirové daně“ odevzdat navíc jedno procento z měsíčního příjmu. Tisíce rodin přibyly do programů státní sociální podpory, které v současné době pokrývají cca 10 procent obyvatel.

Centrální banka vyčlenila 50 miliard egyptských liber (3,2 miliardy dolarů) na bezúročné půjčky na pomoc turistickému průmyslu. Budou mít dvouletý termín splatnosti a podle cestovních agentur turismu potrvá minimálně stejně dlouho, než se odrazí ode dna. Pracovníci v šedé ekonomice generují zhruba polovinu HDP. Většina z nich teď nedělá nic. Vláda jim slíbila vyplácet po čtvrt roku 500 egyptských liber měsíčně, což je méně než polovina jejich průměrného týdenního příjmu. Charitativní organizace rozvážejí letos během ramadánu dvakrát více potravinových balíčků než vloni. 

Obchod se hroutí. Řada firem ohlásila slabé tržby už za první čtvrtletí, které zahrnuje jen prvních pár týdnů pandemie. Automobilový gigant GB Auto pozoruje propad zisků o 4,1 procenta v porovnání s rokem 2019. Edita, potravinářská firma vyrábějící sladké a slané pečivo, oznámila 44procentní meziroční pokles zisku. Billboardy u káhirských silnic, které by měly být touto dobou olepené reklamou na ramadánové nákupy, jsou prázdné. Vláda cítí rostoucí neklid a potlačuje jakoukoliv kritiku.

Ostatní arabské státy se z karantény vynoří se stejnými problémy. V absolutních číslech má sice Egypt z turismu zdaleka nejvyšší příjmy, nicméně v Tunisku, Libanonu a Jordánsku má tento sektor výrazně větší podíl na HDP. Libanon a Jordánsko jsou navíc výrazně závislé na remitencích. Všechny tři země mají nižší úvěrový rating než Egypt (žádná na tom není tak špatně jako Libanon, který v březnu musel vyhlásit státní bankrot). Egypt měl dost rozumu, když tak brzy požádal o pomoc MMF. Jeho sousedé jej budou následovat.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní