Edward Jenner: Muž, který nás zachránil
Až navazující výzkum umlčel posměšky od lidí úzkoprsých a zabedněných, kteří si myslí, že všechno, co se nevejde do nepatrné výseče jejich porozumění, je tím pádem nemožné
Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti
V květnu 1796 onemocněla Sarah Nelmsová, děvečka ze statku v anglickém Berkeley, běžnou nemocí – kravskými neštovice. Tamní lékař si vzpomněl, že zamlada slýchal, jak nákaza kravskými neštovicemi brání nákaze neštovicemi pravými, tehdy jednou z největších hromadných zdravotních hrozeb. Sebral Nelmsové z léze kousek nakažené tkáně a vpravil jej do krve Jamesi Phippsovi, osmiletému synkovi svého zahradníka. Phippsovi se po devíti dnech udělalo zle a lékaři hrozil de facto lynč. O den později však byl chlapec v pořádku a s další dávkou nakažené tkáně si jeho tělo poradilo bez problémů. První záměrně provedená vakcína byla na světě. Její následnice zachránily desítky milionů životů; a její autor, lékař Edward Jenner, je jedním z nejméně oslavovaných hrdinů, jaké lidstvo za svoji historii vyprodukovalo. Rubrika Tardis se ho přišla zeptat, co si myslí o stádu idiotů, kteří dnes účinnost očkování en masse popírají.
Proč je třeba člověka očkovat, když jeleni, sýkorky ani kapři nic takového nepotřebují?
Zdá se, že odchylka od stavu a prostředí, do nichž člověka původně příroda umístila, z něho udělala plodný zdroj nemocí všeho druhu. Láska k přepychu a záliba v zábavě jej vedly k tomu, že se seznámil s mnoha zvířaty, která mu jako společníci původně určena nebyla.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
