Dvakrát prodaná megawatthodina

Nestává se často, aby si dodavatel utahoval ze svých zákazníků. Zvlášť ne u tak nehumorné společnosti, jako je Severní energetická (Sev.en) uhlobarona Pavla Tykače. 

Tentokrát si však Sev.en vtipně rýpla do probíhající kampaně švýcarského dodavatele elektřiny Alpiq s kouřícími spotřebiči. Ten sloganem „Nejsem fosil“ láká ekologicky smýšlející spotřebitele na nabídku z obnovitelných zdrojů. Na to Sev.en reagovala zmínkou, že „aktivity významných odběratelů námi vyrobené elektřiny nekomentuje“, čímž prozradila, kde že vlastně Alpiq tu zelenou elektřinu kupuje. 

Sev.en patří s elektrárnou Chvaletice mezi nejkonzervativnější uheláky. Loni právě od Alpiq koupila teplárny ve Zlíně a Kladně, které nemají zrovna pověst ekologických zdrojů, a brzy se stane i vlastníkem nejšpinavější české elektrárny Počerady. Tolik asi k té zelenosti. 

Celý problém spočívá v systému, jakým je čistota elektřiny garantována. Takzvané záruky původu sice vypovídají o tom, že elektřina byla v obnovitelném zdroji vyrobena, nevážou se ovšem na její fyzický tok. Typicky může někdo koupit záruku (jejíž cena není nijak závratná) z norské vodní elektrárny, přilepit ji na elektřinu z Chvaletic a prodávat jako stoprocentně obnovitelnou.

Norská domácnost, vědoma si, že v její zemi se veškerá elektřina vyrábí zeleně, mezitím odebere elektřinu ze stejné elektrárny, záruku už nepožaduje a žije v blahém pocitu ekologické zodpovědnosti, stejně jako český odběratel elektřiny vyrobené Tykačem. Zelenost elektřiny se tedy prodá v podstatě dvakrát. 

Až spotřebitelé fintu prokouknout, otřese to jejich důvěrou. A nejvíce na to doplatí ti, kteří skutečně prodávají elektřinu přímo z lokálního obnovitelného zdroje a záruky zneplatňují.

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní